ALCHYMISTÉ V ČESKÝCH ZEMÍCH
HISTORIE ALCHYMIE V ČESKÝCH ZEMÍCH V 10 KAPITOLÁCH
1. ÚVOD, CO PŘEDCHÁZELO, PRVNÍ NEPŘÍMÉ DOKLADY ALCHYMIE U NÁS, ÉRA PŘEMYSLOVSKÁ (doly, univerzity, kláštery, templáři, katedrály...)
2. PRVNÍ DOCHOVANÉ ZMÍNKY O ALCHYMII U NÁS A PRVNÍ ALCHYMISTÉ (texty, Jan Těšínský, pražští arcibiskupové)
3. ÉRA LUCEMBURSKÁ, ALCHYMISTÉ Z VLÁDNOUCÍCH VRSTEV (Barbora, opavští přemyslovci - Faust.dům, Hynek - KH)
4. ÚTLUM, DOBA PARACELSOVA, POČÁTKY ÉRY HABSBUSRKÉ ( ???? Jan Černý, Paracelsus, Agricola, Ferd.II.Tyrol.)
5. MECENÁT RUDOLFŮV (Hájek, Bavor, Hořčický, Dee, Kelly, Bruno, Brahe, Sendivoj, Scotta, Bragadino, Croll, maier, Ruland...)
6. MECENÁT ROŽMBERSKÝ (Hájek, Lavín, Kluger, Ant.Michael, Wichterger, Vřesovec, Syrrus, Dee, Kelly...)
7. DALŠÍ STŘEDISKA ALCHYMIE U NÁS (Bavor, Zajíc, Krčín, ...Mor.Třebová)
8. ALCHYMIE V UTAJENÍ - OBDOBÍ PO BÍLÉ HOŘE - R+C, zednáři, lóžové práce (Astfeld, J.K.z Valdštejna, Vrbna, Bergner)
9. MODERNÍ ÉRA - po Lévim, martinisté, universalisté (cca 1850 - 9. 6. 1941)
10. ALCHYMISTÉ DNEŠNÍ (doba nesvobody X doba svobody = 1941-89 x 1990-2014), ... a co my ???
ALCHYMISTÉ V ČESKÝCH ZEMÍCH - !!!!! ROZPRACOVANÝ, NEÚPLNÝ MATERIÁL
© Pavel Abraham Jurkovič
1. ÚVOD, CO PŘEDCHÁZELO, PRVNÍ NEPŘÍMÉ DOKLADY ALCHYMIE U NÁS, ÉRA PŘEMYSLOVSKÁ a KAROLINSKÁ (doly, univerzity, kláštery, templáři, katedrály...)
Studium hermetických nauk (astrologie, alchymie, magie) se traduje již od dob krále Přemysla Otakara II. (+ 1278), jemuž byla údajně věnována sbírka astronomických přístrojů a arabských rukopisů.
Něco z alchymie určitě znal řád TEMLÁŘŮ - u nás v letech 1232-1309 - o tom se nám však z našeho území nedochovalo nic konkrétního, ani jediný spis či svědectví.
Pozn.: Jejich sídlem v Praze byl kostel sv. Vavřince - dnes odsvěcený kostel sv. Anny, a je zde centrum "Křižovatky" založené V. Havlem. Působil také v Uhříněvsi, v moravských Čejkovicích, které byly od počátku 90. let centrem řádu v Čechách, na Moravě a v Rakousku, Jamolicích, zde hrad Templštejn, a krátce také ve Vsetíně a okolí, zde vystavěli hrádek Freundsberg.
Předpokládá se, že první praktické alchymistické znalosti a spisy přivezli do Čech profesoři či studenti pařížských a italských univerzit na přelomu 13. a 14. století.
A také s rozvojem těžby drahých kovů v Českých zemích ve 13.stol. se dá předpokládat přítomnost lidí znalých alchymie u důlních prací ---- co Jihlava --- ??????? --- BYLO BRZY!
Předpokládáme také vliv alchymie (i naopak) v oborech slévačství, sklářství, malířství, farmacie apod.
Další velký vliv na rozšíření alchymistických informací měly zřejmě církevní řády (hl. františkáni, dominikáni a cisterciáci) - to dosvědčují alchymické rukopisy v řádových knihovnách. Má to i logiku - kláštery byly centry vzdělanosti, měly některé zvídavé členy, do velké míry to byly svobodné zóny, měly zahrady, bylinky, měli čas, prostředky a klid... vše potřebné k alchymickému Dílu.
[ r. 1317 - 1. papežský zákaz praktikování alchymie, z důvodu penězokazectví ]
Bartoloměj z Chlumce (Mistr Klaret) napsal česko latinské slovníky (na jejich tvorbě se podíleli i další vzdělanci, arcibiskup Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi, královský lékař Havel ze Strahova a snad dokonce i císař Karel IV.), z nichž Vokabulář, první z Klaretových slovníků (poč. 50. let 14. stol.) obsahuje i pojem: alchymie = czystarstvo. A potom Glosář, nejrozsáhlejší z nich (pol. 60. let 14. stol.), obsahuje pojmy: alchymie = alchymia cz[i]strna; alchimista = czistnar a další pojmy... názvy kovů a chem.látek. Též pojem: transmutatio = przy[e]m[y]enynye.
Pozn.: v díle Bartoloměje z Chlumce je zachována i nejstarší zmínka o české pohádce, jde o pohádku "O dvanácti měsíčkách" (která má vyloženě astrologicko alchymický podtext).
Podle Bohuslava Balbína (1644) se 1. český (pražský) arcibiskup Arnošt z Pardubic (1297 – 1364) za svého mládí na italských studiích zabýval také (al)"chymií". To však není nikde dobově doloženo.
F. M. Pelcl (1781) uvádí zájem císaře Karla IV. Lucemburského (1316 – 1378) o alchymii; říká, že za jeho panování byla alchymie v Čechách dosti rozšířeným jevem.
Karel Pejml v "Dějiny české alchymie" (1933) uvádí, že v Karlovi IV. věnovaném alchymickém traktátu, je v dedikaci uvedena zmínka o tom, že se císař sám pokoušel proniknout do tajů umění (alchymického). Jiný spis, "Elixir mudrcův", byl zase věnován jedné z císařových manželek (nevíme však které z oněch 4).
Z té doby nejsou žádné přímé důkazy o alchymistické praxi, spisech či osobnostech, ale zároveň máme svědectví symbolická a pevnější než spisy: stavby s bohatou alchymistickou symbolikou, katedrálu V+V+V, hrad Karlštejn či další místa - i celá území - rozvrh Prahy atd. - což vše bylo pod inspirací a dohledem Karla IV. !!! - dá se tedy předpokládat, že jisté alchymické znalosti měly profesní cechy či mistři Petr Parléř (erb černo-bílo-červený) a Theodorik - alchymická výzdoba Karlštejna.
Oblíbená témata obecně té doby: umučení Kristovo = práce s kovy, vzkříšení Kristovo = Kámen mudrců, neposkvrněné početí Panny Marie = očištění prvotní látky, Korunovace Panny Marie Svatou Trojicí - pozdvižení hmoty, ... atd.... Kristus jako úhelný kámen stavby i kámen nové stavby ... kámen mudrců, též ženich nevěsty církve ...
V. Podroužek (1960) upozorňuje na možné alchymistické motivy v Pasionálu abatyše Kunhuty (před r. 1321), jehož autoři jsou dominikán Kolda z Koldic a kanovník Beneš. Alchymistické motivy lze vidět v cizincově daru (koule), v zasnoubení princezny s princem a ve tvaru vězení (v parabole De strenuo milite). POZN: Pasionál lze brát i jako jakýsi středověký orloj. Kristus je pojat jako Slunce a jeho nevěsta (sama Kunhuta) jako Venuše. Andělé jsou hvězdy, ďábel - had je démon tmy a zimy nebo souhvězdí podzimního hada a Kristův kříž je pojat jako křížení nebeského rovníku a ekliptiky.
Pozn.: Kunhuta byla prvorozenou dcerou českého krále Přemysla Otakara II. a Kunhuty Uherské, byla mazovskou kněžnou (s knížetem Boleslavem II. Mazovským, s nímž měla 3 děti, se rozvedla), poté se stala abatyší kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, po smrti své pratety sv. Anežky se stala abatyší kláštera Na Františku.
2. PRVNÍ DOCHOVANÉ ZMÍNKY O ALCHYMII U NÁS A PRVNÍ ALCHYMISTÉ (texty, Jan Těšínský, pražští arcibiskupové, Černý)
První přímá česká zmínka o alchymii je známa ve skladbě "Nová rada" (1394) od Jana Smila Flašky z Pardubic a z Rychmburka (1350 – 1403), synovce prvního arcibiskupa pražského Arnošta z Pardubic. Jan Smil sepsal poučnou báseň: "Rada, jak dělati zlato a kouzla a jiná umění", takže ve 14. století museli být v Čechách adepti. Cit.: "Žádný kraloviče, oddej svú vóli a chtěnie i za všeliké uměnie čáry a zlato dělati."
Tkadleček: Hádka milence s Neštěstím (1407): "Nauč se znáti kunšt a uměnie, jemužto alchymia řiekají, jenž z rozličných metallí, totížto z rozličné věci, jakožto jest mosaz a měď, čistec, olovo, síra, rtut, salnytr, arsenik bielý, hutrých a z kterýžto věcí smyšlených zlato a střiebro z sebe vydává."
PRVNÍ DOLOŽENÝ ALCHYMISTA U NÁS:
Kněz Jan z Těšína / Těšínský (též Johann Tysinensius, přelom 14./15. stol.) - 1. spolehlivě doložitelný český alchymista a alchymistický autor. Jeho rukopisný traktát "Processus de lapide philosophorum" nese datum 1412.
Zikmund Albík z Uničova (1347, 1358 n. 1360 v Uničově - 1427) - studoval medicínu v Praze, byl osobním lékařem českého krále Václava IV. (syn Karla IV.), doktorát získal potom v Padově. V roce 1411 se stal arcibiskupem, avšak již v roce 1412 se úřadu vzdal - úřad vyměnil za hodnost probošta vyšehradského, která byla tradičně spojena s úřadem nejvyššího kancléře království českého a pro jeho osobu s titulem arcibiskupa caesarejského, věnoval se medicíně a učitelskému působení na univerzitě. Po smrti Václava IV. se pravděpodobně stal osobním lékařem jeho bratra krále Zikmunda Lucemburského, který ho za zásluhy povýšil do šlechtického stavu. Během husitských válek musel Albík uprchnout ze země a zanechal v Praze většinu svého majetku. Jako přední představitel medicíny a současně znalec filozofie byl Albík z Uničova povolán i za člena smírčí komise pro řešení sporu mezi Janem Husem (a jeho přívrženci) a jeho univerzitními odpůrci (Štěpánem z Pálče a další). Byl příznivcem alchymie, údajně laboroval v Roudnici nad Labem.
Konrád z Vechty (asi 1364 – 1431) - člen královské rady, mincmistr království českého, zemský podkomoří, od 1408 olomoucký biskup, od 1413 byl 7. pražským arcibiskupem (1425 zbaven úřadu - sympatizoval s husity) - listem poslaným z Čech ke koncilu kostnickému byl obviněn z provozování Hermova umění. Laboroval i v Roudnici nad Labem.
Konrád z Vechty (asi 1364 - 26. prosinec 1431) se narodil v měšťanské rodině ve vestfálském hrabství Vechta. Stal se knězem a protože byl schopný finančník, dostal se do služeb krále Václava IV. V letech 1398 - 1400 byl členem královské rady. Zabýval se s potěšením alchymií.
Roku 1401 se stal na přímluvu Václava IV. biskupem v dolnosaském Verdenu, ale biskupem nebyl potvrzen. Proto byl jmenován mincmistrem království českého, pak zemským podkomořím. V roce 1408 se dostal na olomoucký biskupský stolec jako Konrád II. V roce 1412 se stal administrátorem pražské arcidiecéze a 10. února 1413 byl papežem potvrzen jako metropolita pražský.
Roku 1416 se kostnický koncil zamýšlel, že povede Konráda k zodpovědnosti za nečinnost v souvislosti se situací v Čechách. Pražské arcibiskupství zápasilo s hospodářskými těžkostmi a Konrád byl nucen prodat řadu majetků. Po smrti Václava IV. korunoval Konrád Vechta Zikmunda Lucemburského českým králem. Ke králi však nepřimknul a 21. dubna 1421 se veřejně přihlásil ke Čtyřem artikulům pražským. Poslušnost mu odřekl olomoucký biskup Jan XII. Železný i litomyšlský biskup Aleš z Březí a arcibiskup Konrád byl dán papežem do klatby. Zřekla se ho svatovítská kapitula i všechno kněžstvo věrné církvi. V letech 1423 - 1425 zastupoval stranu podobojí při jednání s katolíky. V závěru svého života lavíroval mezi husity a katolíky. Odebral se nejprve do Roudnice a potom na hrad Helfenburk (u Litoměřic), kde 26. prosince 1431 zemřel. Byl pohřben patrně v tamější hradní kapli.
Dne 21. prosince 1425 byl papežem s konečnou platností zbaven úřadu.
Jan z Lazu; též z Laacu, Lasnioro nebo Lasnionoro (jde o přezdívku, kterou mu vynesla jeho poctivost - it.: laz nien oro = Laz žádné zlato) - autor 1. českého alchymického spisu Cesta spravedlivá (1457), svoje vědomosti o transmutaci získal v Itálii u Antonína z Florencie, pracoval pro císařovnu Barboru v Mělníce, než poznal, že jde o podvodnici (VIZ JEHO HODNOCENÍ - NÍŽE).
{•©•} Jan Černý, lékař v Litomyšli, známý alchymista. Napsal spis Proces alchymický, vydal herbář.
Jan Černý (Niger) se narodil okolo roku 1456 v Praze, zemřel před rokem 1530. Uznávaný litomyšlský lékař, člen Jednoty bratrské. Roku 1479 získal titul bakaláře na Pražské univerzitě. Poté odchází k Českým bratřím do Litomyšle, kde si založil lékařskou praxi. Stal se dokonce osobním lékařem Viléma z Pernštejna. Černý je autorem prvního českého tištěného herbáře. Ten vyšel roku 1517 v Norimberku u tiskaře Hieronyma Höltzela, nákladem boleslavského lékaře Mikuláše Klaudyana. Herbář byl určen pro prostý lid a měl být užíván hlavně jako domácí lékařská kniha. Černý omezil i citace antických autorů a soustředil se především na praktické využití rostlin. Až do vydání českého Mattioliho překladu byl Černého herbář nejpopulárnější medicínskou knihou u nás. Botanické popisy rostlin jsou velmi zdařilé a dokazují, že Černý byl dobrý pozorovatel. Sám dokonce přidal rostlinu z naší flóry, která se konvenčně ve starších herbářích nevyskytovala – křivatec. Méně dokonalé jsou ilustrace herbáře. Rostliny na nich postrádají individuální znaky, takže tvoří v podstatě siluety. Často se opakuje jeden obrázek pro více druhů současně. To ovšem není nedostatek Jana Černého, ale spíš nakladatele Klaudyana. Na některých místech dokonce nerespektuje Černého popisy rostlin. Jako v kapitole o mandragoře, kde Černý kritizuje tradiční mýty o podobě jejího kořene: A jakož bájí, že by kořen na sobě měl podobenstvie člověčí, klam jest. Žertýři to z kosatce formují a zase dadí ruosti v zemi. Potom strojí dodatečně ten obraz pro šálení peněz. Naopak Klaudyan přiřazuje obvyklé zobrazení mandragory jako muže a ženy. Novodobě vyšel herbář v reedici v nakladatelství Academia (1981).
{•©•} Vahn - chebský měšťan laboroval v letech 1458-77 v komnatě s komínem nad kaplí chebského hradu
{•©•} opat Jiří Angelus - působil na Chebsku, pomocí alchymického zlata prý zbudoval 300 kostelů a kaplí a ještě po něm zbyl zlatý poklad.
3. ÉRA LUCEMBURSKÁ, ALCHYMISTÉ Z VLÁDNOUCÍCH VRSTEV (Barbora, Václav - Faust.dům, Hynek - KH)
Barbora Cel(j)ská (1395 – 1451) - manželka cís. Zikmunda Lucemburského (1368-1437), zajímala se o spisy alchymické i o praxi. Měla ve svém vdovském sídle v {•©•} Mělníku, kde žila v letech 1531-51, vlastní laboratoř. Pod jejím vedením Jan z Lazu tavil společně zlato, stříbro a jiné kovy, což bylo pak prodáváno za čisté zlato - poznal v Barboře podvodnici, ona jej za to chtěla uvěznit, on ale uprchl.
Jan z Lazu vypravujeť o korunované alchemistce toto: "Dověděv se, že choť zvěčnělého krále Zigmunda zná se v naukách přírodních, dal jsem se k ní uvésti a vyptával jsem se na rozličné věci umění našeho. Odpovídala mi po žensku zchytrale. Po té vzala před očima mýma rtuť, arsenik a jinou věc, kterouž sama toliko znala. Z toho učinila prášek, jímž bělela měď. Tato byla na kameně průbéřském jako stříbro, ale nemohla se kovati.) Tím podvedla mnoho lidí. Po té zas posypala rozpálenou měď práškem, kterýž vnikl do ní a dal jí podobu stříbra samočistého. Ale když se roztápěla, byla zase mědí jako prvé. Podobných podvodných praktik ukázala mi více. Jindy zas míchala Crosus martis (kysličník železilý = C. m. astringens), měď, vápno a j. prášky vespolek a cementovala s tím rovné podíly zlata a stříbra. Kov měl pak ovšem vně i vnitř vid zlata, ale když se roztopil, pozbyl zase barvy zlaté. Směsí tou ošidila mnoho kupců. Vida při ní samou lež a šalbu, neváhal jsem ji z toho pokárati. Tím rozezlila se na mne a chtěla mne do vězení uvrhnouti, ale pomocí Boží vyvázl jsem ještě bez úhony."
{•©•} hrabě Václav z Opavy (z opavské větve Přemyslovců) - podporoval alchymii jednak v Hradci Králové a jednak v Praze, kde jeho dům dosud stojí na Karlově náměstí - Faustův dům.
Václav II. Opavský (1397 – 1445/1449) byl od roku 1420 pán na Hlubčicích a Fulneku, od roku 1433 kníže opavský.
Václav II. byl nejstarším synem knížete Přemysla I. Opavského a Anny Lucké. Narodil se okolo roku 1397 a knížetem se stal roku 1433 ještě za otcova života. Tím způsobem se chtěl Přemysl I. vyvarovat dalšího zbytečného dělení už tak nevelkých panství ve Slezsku. Vlastní úděl měl Václav od roku 1420, a to Hlubčice, a také dům knížat opavských v Praze, pozdější Faustův dům.
Po výbuchu husitství Václav podobně jako jeho otec zpočátku podporoval Zikmunda Lucemburského, např. roku 1421 se účastnil výpravy ve východních Čechách. Od roku 1428 ho husité donutili k podpoře jejich strany. Spříznění s husity neuchránilo knížete od ničení jeho majetku.
Po smrti otce se Václav II. snažil vyhnout decentralizačním tendencím ze strany mladších bratří Mikuláše IV., Viléma I., Arnošta a Přemysla II. a ponechal jim toliko formální moc.
Roku 1440 Václav II. z finančních důvodů zastavil opolskému knížeti Boleslavu V. místa Cukmantel a Edelstein.
Václav II. byl ženatý s blíže neznámou Alžbětou z Kravař, která mu porodila dva syny: Jana III. a Hanuše a dceru Annu (zemřela 15. května 1505, vdaná za Jana Zajíce z Hasenburka). Není známo, kdy Václav zemřel, ale stalo se tak mezi lety 1445 a 1449.
Zakladatelem opavské linie Přemyslovců se stal Mikuláš I. Opavský, nemanželský syn Přemysla Otakara II. a Anežky z Kuenringu (jde o první historicky doloženou milenku českého panovníka), pro kterého Přemysl vytvořil Opavské knížectví (jako knížectví ovšem definitivně až od 1318, předtím v pramenech jen zdůrazňováno vydělení opavské provincie). Přestože se Přemyslu Otakaru II. podařilo u papeže vymoci uznání Mikuláše za svého syna, nepodařilo se prosadit Mikuláše jako dědice českého trůnu. Pravděpodobně i proto nikdy žádný z opavských Přemyslovců, pokud je známo, nevznesl nárok na českou korunu, a to ani po roce 1306, kdy se Mikuláš II. Opavský stal významným diplomatem ve službách Jana Lucemburského a později i Karla IV. V roce 1338 získal za své služby do držby i ratibořské knížectví, které rodu zůstalo až do jeho vymření. Zajímavostí je, že v majetku rodu byl mimo jiné také dnešní Faustův dům.
Smrtí Mikuláše II. (1365) skončila největší doba slávy rodu, nadále byli v jeho řadách spíše nevýrazní jedinci. Z ekonomického hlediska byla pozice rodu oslabována zvykem převzatým z piastovského Slezska, podle kterého se doména dělila mezi všechny mužské dědice. V roce 1377 tak vznikly větev ratibořská opavských Přemyslovců a vlastní opavská větev. Po husitských válkách ztráceli zástupci rodu také na politickém významu. Kníže Arnošt Opavský byl natolik zadlužen, že Opavské knížectví prodal českému králi Jiřímu z Poděbrad. Ten území koupil pro své syny, Viktorín z Poděbrad odtud ale utekl před uherským králem Matyášem Korvínem. Nemanželští Přemyslovci tak zůstali pouze ratibořskými knížaty, a to až do roku 1521, kdy se jejich posledním zástupcem stal Valentin Hrbatý.
{•©•} Hynek z Poděbrad, kníže Minsterberský (1452 - 92) - nejmladší syn krále Jiřího z Poděbrad, měl od r. 1480 v Kutné Hoře alchymistickou laboratoř. Psal milostné básně a překládal renesanční literaturu. Pořádal turnaje a hostiny nebo se jich hojně účastnil. Byl znám svou slabostí pro ženské pohlaví. Je prvním historicky známým Čechem, který onemocněl syfilidou.
4. ÚTLUM, DOBA PARACELSOVA, POČÁTKY ÉRY HABSBURSKÉ (Paracelsus, Agricola, Matesius, Hájek, Vřesovec, Ferdinand II.Tyrol.)
Philippus Aureolus Paracelsus (1493 - 1541), vl. jm. Theophrastus Bombastus von Hohenheim - chemik, alchymista, lékař, zakladatel iatrochemie, "Druhý Hermes".
??? Poté, co odešel z Mnichova do Eferdingen u Lince, zastihlo jej tam pozvání nejvyššího dědičného maršálka Království českého Jana III. z Lipé...???
Roku 1536 léčil pana Václava ze Žerotína, jenž trpěl následky mrtvice, zánětem pohrudnice a dnou. Léční bylo zřejmě úspěšné, protože tento šlechtic doporučil jeho služby nejvyššímu dědičnému maršálkovi Království českého Janu III. z Lipé, který sídlil na zámku v Moravském Krumlově. Jan z Lipé trpěl vodnatelností a paralýzou, byl na tom již špatně, Paracelsus nemohl než mírnit obtíže. Byl ctěn jako vážený host, ve sklepení pod severním rohem zámku si mohl zřídit laboratoř. Věnoval se psaní - napsal zde 3. díl "Velké chirurgie", "Sedm obran", "Labyrint zbloudilých lékařů" a rozepsal své poslední velké (ale nikdy nedokončené dílo) "Astronomia magna..". Byl zde téměř 2 roky, mezitím (snad) navštívil r. 1537 Kroměříž, zde pobýval také u Jana z Lipé, měl tady i alchymickou laboratoř.
Do sporu mezi Paracelsem a Janem ohledně neúspěšné léčby se musel vložit i císař Ferdinand I. Habsburský, nakonec se asi dohodli. Ferdinand I. pozval Paracelsa do Prahy i Vídně, a ve Vídni jej měl skutečně i 2x přijmout - za jeho služby jej i ocenil zlatým řetězem - nejsou pro to však spolehlivé důkazy. Pozn.: Než odjel do Vídně, byl Paracelsus v září 1537 v Prešpurku (Bratislavě), tam byla uspořádána večeře na jeho počest.
Ferdinandův osobní lékař a velký Paracelsův kritik Johannes Crato von Krafftheim prý slyšel od Bertolda z Lipé (syn Jana z L.), že léčba Jana z Lipé jen ještě zhoršila jeho zrak na jednom oku, dále, že lék, který Paracelsus podal ženě barona Jana ze Žerotína, vyvolal záchvaty, na které nakonec zemřela - to prý donutilo Paracelsa utéct. Také prý býval obvykle opilý. A také prý jej císař nazval podvodníkem, protože 2x odmítl disputace s místními lékaři. Zase mu prý ale císař předal bednu knih, které zůstaly v Moravském Krumlově.
JINÝ TEXT:
Paracelsus se už v Basileji dostal do styku s našimi krajany (např. Zikmundem Hrubým z Jelení). Když roku 1536 pobýval v Augsburku, navštívil jej Václav ze Žerotína, pán na Napajedlech, a požádal o vyšetření a léčení. Paracelsus se ujal léčení Žerotínovy dny, následků mrtvice a zánětu pohrudnice, vyšetřil i jeho manželku a dceru a doporučil jim léčení. Když následujícího roku onemocněl Jan z Lipé, pán na Moravském Krumlově, a jeho lékaři mu nemohli pomoci, poradil mu pán ze Žerotína Paracelsa. Vyslaný posel přivedl v dubnu 1537 Paracelsa na moravskokrumlovský zámek. Léčení pána z Lipé nebylo snadné, snad šlo dokonce o malárii se zvětšením sleziny a vodnatelností, žaludeční potíží a žlučníkovou koliku. Víme, že se stav po Paracelsově léčbě, o nichž se zachovaly podrobné záznamy zlepšil a pán z Lipé přežil i Paracelsa.
Paracelsus v Moravském Krumlově sídlil zřejmě v přízemí velké věže, pracoval zde i na některých svých spisech, snad i provozoval alchymii. Bohužel, syn pána z Lipé Berthold, který měl jakousi vadu na oku, přes Paracelsovu léčbu na toto oko oslepl. Nepříznivě dopadla i Paracelsova konzultace u paní Jany z Pernštejna na Strážnici, která zemřela v těžkých křečích.
Paracelsus po této nešťastné příhodě odjel z Krumlova do Bratislavy, kde byl 29. 9. 1537 uvítán a pohoštěn městskou radou, jak dodnes dokládá pamětní deska na primaciálním paláci. Z Bratislavy se Paracelsus odebral do Vídně, kde byl přijat císařem Ferdinandem I, ale jeho přání, aby byly ve Vídni vytištěny některé jeho spisy, se nesplnilo. Z Vídně jel Paracelsus do Korutan, zastavil se roku 1538 ve Villachu, kde už roku 1534 zemřel jeho otec. Poté se odebral na pozvání arcibiskupa Arnošta r. 1540 do Salcburku. 24. září 1541 však umírá, pravděpodobně po těžké nemoci.
TEXT:
Konsilium sepsané za pobytu v Moravském Krumlově.
„Zpráva a sdělení doktora Theophrasta z Hohenheimu jak jednal s blahorodým pánem Janem z Lipé na Moravském Krumlově, nejvyšším dědičným maršálkem království Českého v roce 1537, též životospráva a pořádek, dle kterého se má jeho Milost dále říditi:
Jedná se o čtyři choroby:
a) předně zimnice (malárie) se zvětšením sleziny a vodnatelku,
b) za druhé znečisštění žaludku a žluče, což vede k břišním kolikám a ochromení končetin,
c) dále nahromadění táloviny ve střevech, což působí velkou plynatost,
d) a konečně zacpání jater a porušení moče.
Vaše Milost je od přirozenosti zdravého založení, v němž horkokrevnost je ve správném poměru s chladnokrevností, avšak i dobrou komplexi možno zkaziti nevhodnými pokrmy, nevčasným uléháním, nebo dlouhým vyspáváním za dne a brzkým ženěním.
Mládež má býti držena do 24 let od žen a denně cvičit, aby se tělo povyrazilo. Protože tomu zde tak nebylo, vyrostla Vaše Milost ve špatném ovzduší a jelikož nebyla od přírody zrovna nejsilnější a nepořádně spala, jedla a pila, upadla do nemoci.
Je proto nutno zachovati tato pravidla:
1. přesně chodit spát v devět hodin a ráno nezůstávat na lůžku po šesté hodině,
2. po celý den pak se zaměstnávat procházkami, jízdou na koni nebo voze a vyhýbati se odpolednímu spánku,
3. jíst jen o desáté hodině a v půl šesté navečer maso mladé, ne tučné, proto ne hovězí ani vepřové, bez koření s vyjímkou šafránu, skořice a květu muškátového ořechu a vše jen mírně soleno,
4. k pití je nejlepší staré víno, červené i bílé, ne silné, řidčeji pivo,
5. každých čtrnáct dní bráti potní lázeň a každý měsíc pouštět žilou na zádech na dvě baňky, v květnu a na podzim na noze ve znamení Vozu, Berana nebo ubývajícího měsíce.
Pro zachování zdraví je dále nejpřednější, aby se Jeho Milost zdržovala rok nebo během léta a zimy od žen. Jen tak lze zase nabýti životní síly a odvrhnouti slabé přirození, které bylo příčinou všech nemocí. Důvěřuji se v Boha, že jsem se o Vás postaral a dolehne-li opět něco na Vás, dejte mi zprávu a já chci slušně a čestně léčení dokončit.
Nyní se však chci s Vámi rozloučit a s Vaším dovolením dále cestovat. Jestliže mě Vídeň vlídně nepřijme, budu hledět delší čas u Vás zůstati.
Z Vašich služeb provždy nerozlučný: Aureolus Theophrastus von Hohenheim“
Georgius Agricola (1494 - 1555) - vlastním jménem Bauer, rodák ze severní strany Krušnohoří, lékař, přírodovědec a metalurg; cesty na Moravu, městský lékař v Jáchymově (v letech 1527-33).
Johannes Mathesius (1504-65) - jáchymovský evangelický farář a kronikář, a jeho syn.
Johannes Mathesius (24. června 1504 Rochlitz, Sasko – 7. října 1565 Jáchymov, Čechy) byl evangelický kněz.
Studoval v Norimberku a Ingolstadtu. V roce 1529 se seznámil s Lutherem a v roce 1541 přijel jako evangelický kněz do Jáchymova a šířil zde Lutherovo učení. Téhož roku se oženil se Sibyllou Richterovou, na svatbě jim byli hosty i Jeroným a Jáchym Šlikové. Roku 1545 se stal pastorem a kázal v kostele sv. Jáchyma a sv. Anny. Od roku 1532 byl rektorem Latinské školy, založil v roce 1531 matriku sňatků, která je nejstarší dochovanou matrikou v Čechách a byl kronikářem města (od jeho založení až po autorovu smrt).
dílo:
30 svazků obsahujících 1 500 kázání
Sarepta - 16 kázání z let 1552–1562. Vyšlo tiskem v Norimberku. Do roku 1679 tato kniha vyšla 14x.
Kronika města Jáchymova - 1510–1565
{•©•} Ferdinand II. Tyrolský (1529 - 95) - syn římskoněmeckého císaře, českého a uherského krále Ferdinanda I. a Anny Jagellonské, strýc Rudolfa II. V letech 1547–1567 místodržitel v českých zemích, v Praze vedl malý, ale skvělý dvůr. V nově vybudované oboře na Bílé hoře dal postavit lovecký zámeček Hvězdu podle vlastního návrhu. Především jeho zásluhou se Praha stala známou svou kulturní úrovní ještě před Rudolfem II. V době svého pobytu v Čechách se stýkal především s Vilémem z Rožmberka, u něhož na Krumlově často pobýval a s nímž měl mnoho společných zálib.
NOVÉ NADĚJE:
Šimon Hájek, též "Šimon Bakalář" (1485 - 1551) - bakalář svobodných umění pražské univerzity, pražský měšťan a učenec. V srpnu 1584 byli v jeho domě ubytováni John Dee a Edward Kelly. Dee píše ve svém deníku: "15. srpna, středa, začali jsme na den Nanebevzetí Panny Marie ve skvělé malé komůrce či pracovně v domě, který mi zapůjčil dr. Hájek, stojícím poblíž Betlémské kaple, kterážto pracovna, jak se zdálo, byla v minulosti (anno 1518) studovnou nějakého studenta nebo adepta svatého kamene. Na různých místec htéto studovny bylo vyvedeno zlatým a stříbrným písmem jméno Simon Baccalaureus Pragensis. A kromě dalších různých věcí byly ve studovně nade dveřmi překrásně psané verše a přemnoho hieroglyfických filozofických značek, jako jsou ptáci, ryby, květy, plody, listy a šest nádob, jakoby určených pro práci filozofa. ... na jižní straně studovny bylo ve třech horních řádcích napsáno: Toto umění je drahocenné, pomíjivé, jemné a vzácné. Naše učení je chlapeckou hrou a ženskou lopotou. Vy všichni synové tohoto umění, vězte, že nikdo nesmí sklízet ovoce našeho elixíru, leda pomocí základního kamene, a pokud by hledal jinou cestičku, nikdy tu cestu k cíli nenajde ani nedosáhne cíle."
Pozn: jeho syn, který Deea v domě ubytoval, byl Tadeáš Hájek z Hájku, a stal se největším a nejznámějším českým vzdělancem 16. století.
{•©•} Tadeáš Hájek z Hájku (? 1525 - 1.9.1600) - největší český vzdělanec 16. století - přírodovědec, botanik, lékař, kartograf, astronom a astrolog, matematik a alchymista, překladatel, básník; osobní lékař Rudolfa II. Byl přímo ředitelem alchymistických laboratoří (přezkušoval uchazeče) a často musel čelit podvodníkům. Nesměle se mluví o tom, že i on sám provedl transmutaci. Sám Hájek se držel české pivní tradice učeným pojednáním O pivu (De cerveceria), které vyšlo v roce 1554 a Hájek v něm dospěl k jedné z prvních teorií oxidace. Kromě jiné vědecké činnosti přeložil do češtiny několikasetstránkový herbář, který se zasloužil o rozvoj lékařství v našich zemích. Hájkovou zásluhou byl k práci na dvoře císaře RII. pozván známý dánský astronom, Hájkův přítel, Tycho Brahe. Rovněž J. Kepler přišel ke dvoru z jeho popudu. Toho se však Hájek již nedožil. Na jeho pohřbu v Betlémské kapli byl i Tycho Brahe.
1553 - první setkání s Vilémem z Rožmberka.
studia - Vídeň, Praha, Boloň, Miláno. Prof. matematiky a astron. v Praze. Lékař ve Vídni, polní ranhojič v Uhrách. Od r. 1571 - zemský lékař král. českého. Os.lékař a vědecký poradce RII. - byl vlastně v čele alch.lab. Byl největší vědeckou autoritou své doby u nás.
Přeložil a pro Čechy uzpůsobil Mathioliho herbář. Jako jeden z 10 lidí na světě pozorovali novu - a napsal o ní.
Byl tajným přívržencem Jednoty bratrské.
Na podzim 1575 v Řezně se sezn. s Tychonem Brahem při říšské korunovaci R II. - dík němu se v únoru 1599 Brahe trvale usídlil v Čechách.
Ve svém domě na Betlém.nám. ubytoval na zač. pobytu v Čechách Johna Deeho a Edwarda Kellyho.
O alchymii se zajímal už jeho otec Šimon - viz deník J.Deeho ???
Je po něm pojmenován kráter na Měsíci Hagecius a také planetka.
{•©•} Bavor mladší Rodovský z Hustiřan (? 1526 - ? 1592/1600), nejvýznamnější český alchymista – VIZ 7.
Rodovského. vrstevníkem byl alchymista a naturfilozof {•©•} Kryštof Paušle, autor traktátů o kameni filozofů.
{•©•} Václav Vřesovec z Vřesovic (1532 - 1583) - český šlechtic a alchymista
VÁCL.VŘESOVEC Z VŘESOVIC
Páni z Vřesovic jsou starý český vladycký rod, který počátkem 17. století povýšil do panského stavu. Jejich předkové pocházeli z Moravy.
K jejich předkům patřili Medvídkové z Vřesovic, kteří se uvádí v I. polovině 14. století. Jeden z jejich potomků, Jakub žil v Čechách během husitských válek a patřil mezi hejtmany husitských vojsk. V roce 1426 se účastnil vítězství v bitvy u Ústí nad Labem, v roce 1434 vedl vojenské bratrstvo z Žatce, Louny a Slaného. Po bitvě u Lipan se podvolil Zikmundovi, který mu daroval Chomutov, Toužim, Ploskovice či Kostomlaty. Poté podporoval Jiřího z Poděbrad. Zemřel okolo roku 1478.
Jakoubkových pět synů rozdělilo rod do pěti větví: Brozanské, Vřesovské a z Doubravské Hory, Kostomlatské, Kyšperské a Žlutické. Drželi majetek hlavně v severních a severozápadních Čechách.
Jindřich koncem 16. století sloužil jako místosudí a místokomorník. Václav působil jako komorník u arciknížete Ferdinanda. Volf (1532-1569) vykonával funkce hejtmana Pražského hradu, nejvyššího písaře a nakonec se stal prezidentem královské komory. Řídil komis, která se zabývala revizí zemského zřízení a jejíž závěry vydal vlastním nákladem v roce 1564.
Václav z Vřesovic (1532-1583) byl luteránské víry a stál v čele komise, která měla vypracovat návrh znění České konfese. Text si tajně doma vytiskl v roce 1579, čímž upadl v nemilost u císaře Maxmiliána II. Musel se stáhnout a věnoval se literatuře, alchymii a chystal se sepsat práci o českých dějinách zaměřenou na Přemyslovce.
Vilém a jeho bratr Volf Ilburk v roce 1607 povýšili do panského stavu. Vilém díky katolické víře a věrnosti císaři po Bílé hoře získal i hraběcí titul a podíl na konfiskacích, ve kterých levně koupil Bělou, Nekmíř, Podmokly.
Poslední příslušník rodu Jan z kostomaltské větve zemřel v roce 1755.
+
Z dalších Vřesovců vynikl v 16. století VÁCLAV Z VŘESOVIC (+ 1583), rada komorního soudu a komorník arcivévody Ferdinanda Tyrolského, místodržícího v Čechách. Hlásil se k luteránsky orientovaným novoutrakvistům, tedy k evangelické většinové církvi v Českém království, a energicky si počínal jako člen komise, jejímž úkolem bylo vypracovat návrh znění České konfese, jejíž text dal r. 1579 vytisknout, čímž upadl v nemilost císaře Maxmiliána II. Stáhl se proto do politického ústraní, věnoval se alchymii a literatuře, pořizoval si historické a genealogické výpisky k chystané práci o českých dějinách. Původně husitský a protestantský rod se v 17. století přiklonil na katolickou a habsburskou stranu.
Jehuda Löw ben Becalel (1520 - 1609) - rabín, teolog a kabalista, znalec tajemných židovských věd - v Praze napsal většinu svých vysoce ceněných náboženských a pedagogických spisů. Vyznal se i v matematice, astronomii a astrologii, řídil v Praze vysokou talmudskou školu, znal se s Tycho de Brahem a Johanem Keplerem, sám císař Rudolf II. ho navštívil v jeho domě. Klidný život v židovské čtvrti je přičítán moudrému rabínovi. Praha v té době byla patrně třetí největší židovskou komunitou v Evropě, největší byl Amsterdam. Rabín jako soudce vyžadoval nestrannost a přísnost. Podle něho musel být soudce zcela nezávislý. Prosazoval vzdělání u všech dětí. Jeho jméno je uváděno do souvislosti s Golemem - hliněným umělým člověkem, kterého všemocný rabín dokázal oživovat zázračnou formulí, a ten mu pak musel sloužit; golem znamená hebrejsky sluha. Pověst o Golemovi vznikla ve skutečnosti až později v Haliči a byla přenesena zpět do časů rudolfínské Prahy. Oživení uměle vytvořeného člověka bylo jedním z cílů alchymie. Golema prý rabín stvořil na ochranu židovské čtvrti před pogromem - v rudolfínské době spíše pouličním násilím.
5. MECENÁT RUDOLFŮV (Hájek, Bavor, Hořčický, Dee, Kelly, Bruno, Scotta, Sendivoj, Croll, Brahe, Jessenius, Lang, Maier, Drebbel, Bragadino, Ruland...)
Dee 1584-86-89
Kelly 1584-86-91
Bruno 1588
Scotta 1590
Sendivoj 1593-1605
Croll 1597
Brahe 1599-1601
Jessenius 1600
Lang 1601
Müller z Mühlenfelsu 1603
Maier 1608-10
Drebbel 1610
další jména
Hořčický
Rudolf II. Habsburský (18. července 1552, Vídeň – 20. ledna 1612, Praha) - v letech 1576-1611 římský císař, král český, uherský a chorvatský; syn císaře Maxmiliána II., vnuk císaře Ferdinanda I. Od 1583 sídlil v Praze, 1611 se musel vzdát trůnu ve prospěch svého bratra Matyáše. Podporoval alchymisty. Na pražském hradě měl laboratoře (v místech ...), vůdčím činitelem byl Tadeáš Hájek z Hájku, působilo zde kolem 40 alchymistů.
John Dee (1527 - 1609) - přední přírodovědec, matematik, geograf, astronom a astrolog, alchymista, mág, a rádce krále Edwarda VI. a hlavně královny Alžběty I (1558-1603). Úspěch u dvora mu přinesly horoskopy pro korunovaci královny, ale přízeň ztratil neúspěšným horoskopem výpravy do Ameriky. Seznámil se asi 1582 s Kellym, který se stal jeho médiem při andělských senacích.
Už r. 1583 odjíždí do Polska, na pozvání Olbrachta Laskiho. V Krakově dostává pokyn od andělů, aby se vydal ke dvoru cís. RII. do Prahy s poselstvím pokání pro císaře.
Dne 9. 8. 1584 kolem 15 hod. dorazil do Prahy (spolu s Edwardem Kellym a jeho bratrem Thomasem). Ubytovali se u Tadeáše Hájka z Hájku - v domě u Betlémské kaple - dům čp. 252 zvaný "U Zelených hájků" na rohu Betlémského nám. a Liliové ulice, na zač. 20. stol. byl zbourán.
V pondělí 3. 9. 1584 odpoledne byl přijat císařem Rudolfem II. (popis viz s. 226 Deníků).
4. 1. 1585 pronajal dům v Celetné ul. č. 560.
22. 2. se mu narodil syn Michael, který byl pokřtěn v katedrále (kmotry byli třeba vyslanec španělského krále či paní Ditrichštejnová, žena císařova hofmistra, příbuzná Habsburků.
Na tehdy silně katolickém dvoře RII. byl ale bez potřebných kontaktů a úspěchu a měl být předán inkvizici (papežský nuncius jej obviňoval z kacířství a špionáže).
..... 6. 1586 vypovězeni z Rudolfovy říše
Od 14. 9. 1586 v Třeboni (syna, zde narozeného dne ........, pojmenovat Theodorus Trebonianus = Třeboňský Dee)
Roku 1589 definitivně opouští české země a potom dožil v Anglii. Vlastnil největší knihovnu tehdejší Anglie s asi 4 000 svazky. Vzbouření sedláci ho považovali za čaroděje a knihy mu spálili (když byl v Polsku a Čechách). V letech 1595-1603 byl prefektem Manchester College. Jeden z největších vzdělanců své doby dožil léta na venkovském sídle. Jeho syn Arthur (1579-1651) byl také alchymista – později sloužil ruskému carovi ............
21. 3. 1587 nocovali s Kellym ve městě Triglas (= Jihlava = Triglo). !!!
Edward Kelley (1555 - ? 1595 v Mostu či Křivoklátě) - anglický mág a alchymista, na pozvání polského šlechtice Olbrachta Laskiho (kt. se v Londýně setkal také s Giordanem Brunem) odjel, spolu s Johnem Dee, roku 1583 do Polska, odtud potom, roku 1584 do Prahy (dorazili ..... srpna), v Praze žili s Deem do r. 1586 (...... je Rudolf II. vypověděl). Ale od ....... 1586 Dee a Kelly nalezli útočiště v Třeboni u Viléma z Rožmberka, kde se od nich očekávaly zázraky nejen s transmutací. Vilém, jeho bratr Petr Vok a tehdy i Krčín byli postarší a bezdětní. Laboratoře alchymistů byly tehdy v Třeboni, Č. Krumlově a v Prachaticích. Pracovali s ním Karl Widemann {•©•} a Edward Dyer {•©•}.
Po odchodu Deea z Čech (1589) nastoupil Kelly jako alchymista u císařského dvora, byl zkoušen v domě Tadeáše Hájka z Hájku, kde provedl transmutaci, byl povýšen do českého šlechtického stavu, poté jej R II. pasoval na rytíře z Imany. Na pražském hradě pracoval 3 roky, zbohatl, zakoupil majetky v Jílovém, od Viléma z Rožmberka dostal darem Novou Libeň, Okrouhlo, Bohuliby, Oleško, Záhořany, Hodkovice, Kamenná Vrata, Oboru, Ostrov, Petrov, Třebsín a hrad Libeřice, dnešní Libeř (vše vesměs západně od Jílového). Oženil se s češkou Johannou ........ Na zač. května 1591 zmizel náhle z Prahy - v souboji prý zabil císařského úředníka. Byl zatčen, uvězněn na Křivoklátě, mučen, přimlouvala se za něj i Alžběta I., při pokusu o útěk si zlámal nohu, na přímluvu V. z R. propuštěn, ke dvoru již nesměl, po smrti V. z R. uvězněn v Mostě (zde napsal své nejdůležitější dílo "De lapide philosophorum" s uštěpačnou pozn. vůči císaři, za což mu tento zpřísnil vazbu), při pokusu o útěk si zlámal druhou nohu, císař přikázal, aby byl převezen do Prahy, Kelly ale 1597 vypil jed, ..... nebo: ...neznámý konec.
? Koupil i ..... Faustův dům na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo nám.), .........
Giordano Bruno (1548 - 1600) - mnich, filozof a přírodovědec, zastával Koperníkův heliocentrismus; upálen. O alchymii se zajímal spíše okrajově, více o astrologii, astronomii, magii a kabalu, v Praze byl 1588 a skoro nic se o jeho pobytu u nás neví.
V roce 1588 se Giordano Bruno objevil v Praze. Zásluhou zřejmě Tadeáše Hájka z Hájku dosáhl sice slyšení u císaře Rudolfa II., který ho vyslechl, daroval mu tři sta tolarů a doporučil kancléři univerzity. Pražské Karlovo učení však o tohoto nebezpečného heretika a buřiče nemělo zájem. Ani Bruno nechtěl nic slevit ze svých názorů. Za pobytu v Praze sepsal a vydal spisek Sto šedesát článků proti dnešním matematikům a fyzikům. Tím si samozřejmě nemohl nikoho zvlášť naklonit. Vedle Tadeáše Hájka patřil u nás k jeho nemnoha příznivcům například slezský šlechtic Hans Nostic, jehož švagr Otto Nostic se pak za stavovského povstání stal českým místokancléřem. Zhruba po půl roce byl Bruno z existenčních důvodů Čechy nucen opustil a odebrat se do Německa.
{•©•} Jeroným Alessandro Scotta - pocházel z Parmy, potulný alchymista, byl Kolíně n.R. a Norimberku. 14. 8. 1590 dorazil do Prahy a ubytoval se v hostinci na Starém Městě, pracoval pro RII., ale již r. 1593 dělával kejklířské kousky v dřevěné boudě na Staroměstském nám. Odešel do Německa.
Michal Sendivoj ze Skorska; též: Sendzimir, Sendziwój, Sendivogius (1566 - 1636 n. 46 ??? Kravaře) - polský šlechtic, diplomat, přírodovědec a alchymista. Studoval i v Cambridge, zasloužil se o rozvoj zpracování kovů ve Slezsku. 1593 vstoupil do služeb RII., 1598 jmenován císařským radou. Pracoval i pro polského krále Zikmunda III. jako jeho tajný sekretář. Podle nepodložené legendy od skotského alchymisty Alexandra Sethona (Kosmopolity), kterému pomohl z vězení v Drážďanech roku 1603, získal kámen mudrců, sám ho ale vyrobit neuměl. Roku 1604 v císařově přítomnosti provedl údajně transmutaci a přeměnil stříbrnou minci na čisté zlato (ten poté umístil pamětní desku: {•©•} "Učiň to někdo jiný, co dokázal Sendivoj Polák").. Roku 1605 byl už na pozvání na dvoře vévody Fridricha I. Wűrttemberského, kde proti němu intrikoval Müllenfels - ten se ještě roku 1603 těšil přízni Rudolfa II, kterého si získal demonstrací své neprůstřelnosti, za což dostal šlechtický titul. Neprůstřelnost mu nepomohla - roku 1606 byl na příkaz Fridricha I. popraven za zločin proti státu. Sendivogius pracoval na alchymistických pokusech 1609-1616 v Polsku, kde spoluzaložil hospodářsky úspěšný závod na zpracování kovů. V letech 1619-1624 dohlížel na slezské olověné doly císaře Ferdinanda II. Sendivogius napsal spisy "Nové chymické světlo" a "Traktát o síře". Tvrdil, že z ledku, salmiaku a sody lze vyrobit univerzální rozpouštědlo (tehdy zvané alkahest). Toto rozpouštědlo mělo mít schopnost rozkládat látky na základní součásti, což mělo napomoci k výrobě Kamene mudrců. Byl ceněným spisovatelem, jeho díla studoval Newton. Korespondoval s Glauberem, Crollem a dalšími alchymisty. Dochovaly se i jeho dopisy Rosenkruciánské společnosti. V Praze bydlel na Uhelném trhu, v domě U tří per. Závěr života v Kravařích - Kravaře získal jako náhradu za přepadení a uvěznění šlechticem, jemuž Kravaře předtím náležely. Až do své smrti zde přijímal návštěvy hermetiků z celé Evropy. Jeho potomci drželi zámek až do zač. 19. stol.
+
Narodil se v chudé polské šlechtické rodině. Už během univerzitních studií (Lipsko, Vídeň, Altdorf) se začal zabývat alchymií a navázal kontakt s mnohými alchymisty. I z tohoto důvodu začal působit v Praze mj. i na dvoře císaře Rudolfa II. Zde také v roce 1599 údajně zneužil důvěry pražského měšťana Ludvíka Korálka z Těšína a byl za to odsouzen a krátce uvězněn. V Praze publikoval v roce 1604 jedno ze svých alchymistických děl Tractatus de Lapide Philosophorum – Novum Lumen Chymicum. Další jeho práce vyšly v Paříži, Kolíně nad Rýnem a Štrasburku. V Praze také údajně v roce 1604 před očima císaře Rudolfa II. provedl úspěšnou transmutaci.
Ve své době se proslavil nejen u široké veřejnosti, ale i mezi kolegy alchymisty. Jeho alchymistické práce později podrobně studoval například Isaac Newton. Později působil v diplomatických službách a žil ve Vídni a v Polsku. Velmi zbohatl a v době stavovského povstání zachoval věrnost Habsburkům, kterým půjčoval peníze. Roku 1630 císař Ferdinand II. věnoval Michalovi místo splacení dluhu Kravaře na Opavsku, které byly po roce 1627 konfiskovány Macákům z Ottenburku. Poslední léta jeho života byly vyplněny častými spory se sousedy a poddanými. V Kravařích také jako sedmdesátiletý umírá.
Michal Sendivoj ze Skorska byl ženatý s Veronikou Stieberovou, se kterou měl pravděpodobně tři děti. Syn Kryštof Michal (* 1593) žil ještě v roce 1669 na Krnovsku. Dcera neznámého jména se v roce 1621 provdala za polského šlechtice Jana Kozlowského. Druhá dcera Veronika Marie se provdala za Jakuba von Eichendorff, prapředka německého romantického básníka Josepha von Eichendorff.
dr. Oswald Croll (nebo Crollius) (1560 ? Marburg - 1609 Praha) - císařský rada, přívrženec Paracelsa; údajné první, kdo připravil explozívní fulminan zlata a kyselinu jantarovou. Od roku 1597 měl lékařskou praxi v Praze, radíval se s ním sám císař RII., znal se se Sendivojem. Kniha "Basilica Chymica" druhý díl popisuje laboratorní postupy, přípravu léčiv. Obsahuje nejstarší záznam výroby octanu vápenatého Ca(CH3COO)2. Dnes víme, že z octanu vápenatého lze zahříváním připravit aceton. Uvádí se, že čerstvě vyžíhaný octan vápenatý světélkuje. Kniha "De signaturis internis rerum" (O vnitřních signaturách věcí) - rostliny a minerály jejichž vnější znaky mají podobnost s lidskými orgány, mohou být použity k jejich léčení. Např. safír byl považován za chladný a měl léčit horečky.
Tycho Brahe (1546 - 1601) - dánský astronom, do Prahy přicestoval na pozvání Rudolfa II. v červnu 1599 jako již velmi uznávaný vědec; byl přijat císařem, ten mu slíbil plat 3000 zlatých ročně. Byl to nejlepší astronomický pozorovatel své doby, velmi dobrodružný až fantastický život (... studia, Hven, vyhnanství, setkání s osobnostmi ve Wittemberku s Jeseniem...). RII. mu nabídl několik císařských sídel v okolí Prahy, Brahe si vybral zámek v Benátkách nad Jizerou (kde měl i alchymickou laboratoř, kde prováděl pokusy, později jich byl svědkem i J.Kepler, s nímž se zde poprvé setkal - toto bylo jedno z nejvýznamnějších vědeckých setkání dějin). Později RII. naléhal, aby mu byl Brahe blíž, a tedy se r. 1600 přesídlil do Prahy. Pracoval v Letohrádku královny Anny - Belvederu, bydlel nedaleko - nejdříve v hostinci "U zlatého Noha" (na Novém Světe, dnes dům č.p. 76 v sousedství vinárny u Zlaté hrušky, dům dlouho zanedbán, dnes prochází rekonstrukcí). Potom se přestěhoval do domu na Pohořelci, který mu císař koupil (byl to dům po vicekancléři Curtiovi, během 17. stol. byl při opevňovacích pracích zbourán, dnes je tam Keplerovo Gymnázium na jehož jižní části je část dochovaných základů starého domu), zde Tycho Brahe také v krutém deliriu na selhání ledvin, 24. října 1601, zemřel (několik dnů po hostině u Petra Voka z Rožmberka). Je pochován v Týnském chrámu (několikrát exhumován pro výzkum). V Praze bydlel také v Domě u Zlaté studně (pod Hradem). Byl také na návštěvách v Brandýse nad Labem, Budyni nad Ohří.
Johannes Kepler (1571 - 1630) - německý astronom a astrolog, zastánce heliocentrické soustavy, formulovl zákony o pohybu planet (díky přesným pozorováním a záznamům Tychona Brahe), spolu s Brahem byl u alchymických pokusů na zámku v {•©•} Benátkách nad Jizerou - viz popis v knize o RII.
Jan Jessenius (1565 - 1621) - lékař, ... . Ve svém domě ve Wittenberku (v němž kdysi vedli disputace Melanchton s Lutherem) od prosince 1598 do června 1599 ubytoval Tychona Braha - ten si v domě brzy zřídil alchymistickou laboratoř v níž vyráběl různé přípravky pro své wittenberské přátele. Na jaře r. 1600 byl Jesssenius u Braha - střídavě na zámku v Benátkách nad Jizerou a jeho pražském domě. Zde se také seznamuje s Johannesem Keplerem (později působí i jako prostředník při řešení sporu mezi B. a K.) a dalšími. 4.11.1601 pronesl smuteční řeč na pohřbu Tychona Braha v Týnském chrámu. (Pozn.: v mládí na studiích se Jessenius seznámil s Giordanem Brunem ???)
NUTNO PROZKOUMAT JESSENIŮV VZTAH K ALCHYMII !!!
Filip Lang z Langenfelsu (* zřejmě 1560, † 1609) byl nejvyšší komorník u dvora císaře Rudolfa II., což mu umožňovalo prakticky neomezeně vládnout. Kvůli svým pletichám byl zbaven úřadu a popraven.
Lang pocházel z židovské rodiny, ale přestoupil na katolictví a vstoupil do služeb synů arcivévody Ferdinanda Tyrolského. Roku 1582 se oženil s komornou Filipiny Velserovny a po několika letech se stal komorníkem samotného Ferdinanda.
U svých pánů stál patrně přese všechny nesprávnosti, jichž se dopouštěl, ve veliké přízni, neboť již roku 1580 byl povýšen císařem do stavu šlechtického s přídomkem von Langenfels. Ze služeb tyrolského dvora přešel, neznámo kdy, ke dvoru císaře Rudolfa a roku 1601 se objevuje poprvé mezi císařskými komorníky.
Krátce na to, když první komorník císařův, rytíř Jeroným Makovský z Makova, upadl – nepochybně též pletichami Langovými – v nemilost, zaujal Lang jeho místo. V tomto postavení si získal úlisností a různými úskoky tak neomezenou důvěru a přízeň Rudolfovu, že za krátko byl všemohoucím pánem na císařském dvoře. Císař mu 24. března 1604 potvrdil platnost šlechtického titulu i pro říši a udělil mu další výsady, včetně práva stavby zámků. Jeho kariéra vyvrcholila 17. ledna 1604, kdy byl na císařovu přímluvu přijat do českého rytířského stavu. V roce 1605 dostal od Rudolfa II. panství rakouského benediktinského kláštera v Pernau, opuštěného mnichy za tureckých válek.
Kdo si chtěl dobyt přístupu k císaři nebo se domoci nějakého úřadu, povýšení či milosti, musel si především pojistit jeho prostřednictví, ovšem za notné zaplacení. Dokonce i ministři, arcivévodové a cizí vyslanci musili stát o přízeň Langovu, a jelikož Lang při tom nezapomněl svého židovského původu a ujímal se i podporoval bývalé souvěrce, říkalo se posměšně, že ve Svaté říši římské národa německého vedle císaře vládne židovský král.
Lang zasahoval do nejdůležitějších jednání státních, rozhodoval svými pletichami o obsazování i nejvyšších míst úředních, vkládal se do jednání úřadů a do procesů, a běda bylo tomu, kdo si ho znepřátelil. Mezi jeho nejhanebnější činy náleží účastenství na procesu polního maršálka Ruesswurma, který byl odsouzen k trestu smrti stětím. Při tom nesledoval Lang politické cíle, u něho vždy byla nejdůležitějším cílem vlastní kapsa.
Nemaje dosti na penězích vyzískaných uvedeným způsobem nebo z hojných darů císařových a z úřadů, jimiž jej císař obdarovával, zneužíval svého postavení k různým podvodům a úskokům, vyděračství apod., a dokonce byl obviňován i z travičství. Na dvůr císařský přišel chudý, ale v krátce oplýval přes svůj rozmařilý a nemravný život ohromným jměním. Jenom na darech obdržel přes 200 000 zlatých, což byla cena velkého panství. Zdar jeho hanebností a veliká moc, již měl v rukou, stupňovaly jeho pýchu a zpupnost, na konec se choval nešetrně i k samému císaři, mluvil o něm opovržlivě, vyzrazoval jeho tajemství a měl prsty také v rozmíškách členů rodiny císařské.
Dlouho byly marné všechny snahy zlomit jeho moc, teprve roku 1608 upadl v nemilost pro účast ve spiknutí Matyášově. Dne 1. června roku 1608 byl zbaven svého úřadu a uvězněn, a jeho ohromné jmění bylo zkonfiskováno. Vyšetřování proti němu bylo skončeno roku 1609 s neznámým výsledkem, nicméně byl uvězněn. Lang sám zemřel roku 1609 nebo počátkem roku 1610 ve vězení, prý násilnou smrtí. Z jeho synů byl starší Ondřej ve službách při dvoře, mladší, Ferdinand, apelačním radou, a ti zůstali i po jeho pádu na svých místech.
Jejich potomci žijí dodnes.
{•©•} Jan Jindřich Müller z Mühlenfelsu (1579-1606) - nejdříve působil ve Švábsku, 1603 přišel do Prahy, zde předvedl svoji "neprůstřelnost", provedl před RII. transmutaci olova, za to dostal titul "z Mühlenfelsu". Poté působli v Německu u vévody Würtemberského jako dvorní alchymista, tam odcizil Sendivojovi "velký Sethonův elixír". Potom byly odhaleny další jeho zločiny, byl odsouzen k smrti, ale nebyl sťat, jako šlechtic, ale byl oběšen na železné šibenici.
Michael Maier (? 1568 - 1622) - představitel mysticizujících směrů v alchymii. 1608 se vydal do Prahy, 1609 jej císař RII. přijal do svých služeb (satl se jeho osobním lékařem) a dal mu šlechtický titul, ovšem bez finanční podpory, tak r. 1610 odešel. Autor nejvýpravnějšího alchymického emblematického díla "Atalanta fugiens".
Cornelius Jacobszoon Drebbel (1572 Nizozemí - 1633 Londýn) - alchymista a vynálezce. Měl život přímo na román. Roku 1598 dostal patent na perpetuum mobile (byla to čerpadla založená na kolísání teploty a tlaku vzduchu). Přestihl soudruhy a stavěl stroje na výrobu deště, blesku, hromu, zimy. Vyrobil termostat a je mu přisuzován i teleskop. Měl lahev, ze které dokázal obnovit dýchatelnost vzduchu (snad výrobou kyslíku z ledku a pohlcení CO2 louhy). Brousil čočky, vyrobáběl mikroskopy (1619), které kupoval i Ch. Huygens. Ale roku 1610 přijíždí na přání Rudolfa II. do Prahy, vrací se, když ho "zimní král" Ferdinad II. jmenuje vychovatelem svého syna. Roku 1620 se dostává po obsazení Prahy do zajetí (Fridricha V. Falckého), přišel o veškeré jmění, po intervenci anglického krále Jakuba I. se vrátil do Anglie a k technice a alchymii. Roku 1628 s britským námořnictvem pomáhá osvobodit Angličany u La Rochelle údajně pomocí své ponorky. Že by tam použil svého obnovení dýchatelnosti vzduchu? Nakonec zchudl a skončil jako hospodský a ani tam si asi zdravý vzduch neužil. Kniha - "Krátký traktát o povaze živlů" je z roku 1609. Vynalezl cínové mořidlo pro šarlatové barvivo. Je mu nepříliš věrohodně připisována výroba kyseliny sírové oxidací síry ledkem a objev třaskavého stříbra a rtuti (fulminátu stříbrného a rtuťnatého).
??? objevitel kyslíku...
{•©•} Marco Bragadino (1545 - 1591) - zván též Řek Mamugna, narodil se na Kypru, vydával se za syna benátského guvernéra, působli v Řecku, Benátkách, Vídni a potom i ve službách císaře R II. v Praze (a Mostě), prý vždy chodil ulicemi se dvěma velkými černými psy, odešel do Mnichova, kde byl jako podvodník oběšen a pohřben se svými psy.
{•©•} Mordechaeus de Delle - pokřtěný Žid
dvořané a další kolem císaře RII.:
{•©•} Hans Popp
{•©•} Philipp Lang - VIZ výše
{•©•} Oldřich Kříž - převor kláštera třeboňského, spolupracovník Viléma z Rožmberka, napsal několik spisů o alchymii.
{•©•} Sebald Schwertzer - alchymista a důvěrník císaře Rudolfa II. (sám jej povolal), horní hejtman v Jáchymově.
{•©•} Toulouse Denis Zachaire,
{•©•} Nicolas Barnaud,
{•©•} matematik Bartoloměj Reisacher,
{•©•} Fridrich Holzschuher z Norimberka,
{•©•} Bohumil Hanuš,
{•©•} Ambrož Zigler,
{•©•} Jakub Strautz,
{•©•} Pavel Fabricius,
{•©•} Remus Cysatus,
{•©•} Vilém Rechberger,
{•©•} Lazar Ercker,
{•©•} Šebestián Essen,
{•©•} Filip Jakub Güstenhofer - provedl před císařem několik transmutací tinkturou, kterou prý získal od adepta Sethona. Když mu tinktura došla, dal jej RII. vsadit do Bílé věže, uprchl, ale byl dopaden.
{•©•} Hauser - císařův alchymista, rok před smrtí RII. byl z rozkazu krále Matyáše žalářován a mučen, když vyšo najevo, že mu chtěl svým tajným uměním škodit. Později byl vypovězen z Čech.
Martin Ruland, mladší (1569 - 1611) - také osobní lékař císaře RII., z bavorské rodiny původně sídlící v Bratislavě; jeho otec, Ruland starší (1532-1602), byl význačný Paracelsista, autor lékařských spisů, alchymistický lexikon byl zřejmě společným dílem.
{•©•} Isaac Hollandus (16./17. stol.) - podle některých historiků šlo o otce a syna, Johanna Isaaca a Isaaca, v minulosti kladené do 15. stol.; prvním spisem o minerálech vydaným pod některým z jménem Liber de Minerale Lapide ... J. I. Hollanda, je datovaný 1572 v Praze. Jsou mu připisována i díla Tractatus de urina (Pojednání o moči)
{•©•} Jakub Hořčický z Tepence, neboli Jakobus Sinapius (1575 - 1622) - narodil se v Českém Krumlově, kde jeho rodiče pěstovali zeleninu. V botanické zahradě v Praze, patřící jezuitské koleji v Klementinu, pěstoval léčivé rostliny, ze kterých vyráběl i destiloval různé léčivé tinktury, masti a tzv. dryáky. Tato léčiva se těšila všeobecné oblibě a byla nazývána "hořčickými (či sinapickými) vodami" ještě dlouho poté. Hořčickému se podařilo dokonce vyléčit samotného císaře Rudolfa II. Habsburského z jakéhosi neduhu, s nímž si ostatní lékaři nevěděli rady. Na základě této pomoci byl jmenován císařovým osobním lékařem a destilátorem císařových hradčanských laboratoří. Za své zásluhy pak byl 20. 10. 1608 povýšen do rytířského stavu s právem užívat erb. Po smrti Rudolfa II. působil několik let jako správce zámku na Mělníku. Byl horlivým přívržencem jezuitů a odkázal jim značné jmění.
Podle jeho zachovaného podpisu vlastnil Voynichův manuskript.
6. MECENÁT ROŽMBERSKÝ (Hájek, Lavín, Kluger, Ant.Michael, Wichterger, Vřesovec, Syrrus, Dee, Kelly...)
{•©•} Vilém z Rožmberka (1532/5 - 1592), český šlechtic, v letech 1570 - 92 nejvyšší purkrabí pražský, vladař Krumlovský, příznivce alchymie; stejně jako jeho bratr {•©•} Petr Vok (1539-1611) - ten ještě více a prakticky - zajímali se i o medicínskou stránku alchymie, byli bezdětní a jejich rod jimi nakonec vymřel. Měli laboratoře v {•©•} Krumlově, {•©•} Třeboni a {•©•} Prachaticích.
Petr Vok z Rožmberka (1539-1611) - ten se o alchymii zajímal ještě více a praktičtěji než jeho starší bratr Vilém. Stal se příznivcem Jednoty bratrské (díky tomu roztržka s bratrem).
V ROŽMBERSKÝCH LABORATOŘÍCH PRACOVALI:
{•©•} Antonín Michael z Ebbersbachu (+ 1593) - nejdéle působící alchymista ve službách Viléma z Rožmberka (od roku 1565). Při Vilémově čtvrtém sňatku s Polyxenou z Pernštejna v roce 1587 slibuje svému mecenáši vyrobení "conservationem senectutis", prostředku zastavujícího stárnutí či něco na způsob tzv. elixíru života. Jeden ze slibovaných elixírů života snad také v červenci 1592 vyrobil. Psal o tom Vilémovi, že "lék ze zlata má již v ruce a pán jej může kdykoliv mít." Je to prý známé "aurum potabile", zlato k pití, které omlazuje a život prodlužuje a dokonce léčí všechny nemoci. Jenže ani "aurum potabile" nepomohlo a Vilém z Rožmberka 31. srpna 1592 zemřel. Antonín Michael z Ebbersbachu měl na Krumlově významné postavení, neboť byl pověřen správou a vedením zdejších alchymistických laboratoří i k jejich potřebě vybudované botanické zahrádce. Zároveň také vykonával funkci správce rožmberských dolů. Jeho kariéra byla ukončena po Vilémově smrti v roce 1592. Sklonek života prožil ve vězení českokrumlovského zámku (v kobce u první brány českokrumlovského zámku vedle medvědího příkopu), kam jej uvrhl Petr Vok z Rožmberka, tam skonal 15. května 1593. V Českém Krumlově mu patřil dům v Široké č. p. 77 a dvůr před Kájovskou bránou. Místo jeho posledního spočinutí se nachází v objektu kláštera minoritů v křížové chodbě, kde se dochoval i jeho náhrobek.
Dee a Kelly - VIZ
Leonhard Vychperger (Linhart Wichperger) z Erbachu - žil a laboroval r. 1566 v Prachaticích (v dnešním muzeu ve Žďárském domě), za účasti a přispění p. Viléma z Rožmberka, s nímž si i dopisoval.
{•©•} Petr Lipenský z Týna - alchymista pocházející z Kojetína (r. 1589 zde vlastnil dům), pracoval v Českém Krumlově u pana Viléma z Rožmberka. Dochoval se jeho dopis, v němž Viléma z R. žádá, aby se mohl odjet podívat na Moravu, kde laboroval jeho otec s jistým {•©•} Martinem Rezlem.
{•©•} Krištof z Hirschenberku
{•©•} Jeremiáš Waldener z Greippelsteinu
{•©•} Claudius Syrrus - italský alchymista. Na doporučení Václava Vřesovce z Vřesovic jej z Anglie povolal Vilém z Rožmberka (pracoval pro něj i v Praze či Roudnici nad Labem). Dochoval se text vzájemné pracovní smlouvy mezi alchymistou a rožmberským vladařem, kterou zaznamenal kronikář Václav Březan. Ve smlouvě, skládající se ze sedmi bodů, se mj. uvádělo, že si alchymista vyhrazuje duchovní i fyzickou nezávislost a svobodu, vymiňuje si, aby nebyl, kromě osoby Viléma z Rožmberka, nikým rušen. Pro případ eventuálního vyrobení filosofického kamene si na něm umlouval poloviční podíl. Navíc bylo ve smlouvě zakotveno, že jednoznačně kladný výsledek jeho pokusů není zaručen.
{•©•} Daniel Prandtner
{•©•} jakýsi Jeremiáš
{•©•} Salomena, žena s pověstí čarodějnice, účastnila se alchymických prací na Krumlově (nebo v Třeboni??? - Salomena Scheinpflugová),
a také rožmberští úředníci:
{•©•} Jakub Krčín z Jelčan - VIZ 7
{•©•} jistý písař Třeboňský
Jaroš Griemiller z Třebska - v rožmberských službách působil v sedmdesátých letech, Vilémovi z R. připsal svůj skvostně iluminovaný, česky psaný alchymistický sborník Rosarium philosophorum neboli Růžová zahrada filosofů z roku 1578 (dnes ve Státní knihovně v Praze). Jeho obsahem je popis přípravy kamene mudrců.
Vilém z Rožmberka byl také ve spojení se znalci alchymie:
- Václav Vřesovec z Vřesovic - viz
- Bavor mladší Rodovský z Hustiřan - viz
- {•©•} Petr Hlavsa z Liboslavi - ? pracoval pro RII. v Praze ?
- {•©•} Václav Lavín z Ottenfeldu (Vinceslas Lavinius de Moravie) - byl osobním lékařem obou posledních Rožmberků a pro pana Viléma též laboroval. Své alchymistické znalosti získal za studií ve Francii u J. Fernela a D. Zachaira, od něj prý získal i transmutační tinkturu. Zda se však pokusil o provedení transmutace, není známo. Působil kromě Českého Krumlova a Prahy (kde se setkal s M. Sendivojem) též v Třeboni. Pro Rožmberky pracoval spolu s měšťanem Martinem Klugerem, který míval přístup i do císařské laboratoře na Hradčanech. Pracoval také s právníkem Janem Kaprem z Kaprštejna v laboratoři Ludvíka Korálka z Těšína, bohatého staroměstského patricije. V kronice Václava Březana se poprvé na krumlovském zámku připomíná k roku 1595.
- {•©•} Martin Kluger - pražský měšťan, pracoval spolu s Václavem Lavínem
7. DALŠÍ STŘEDISKA ALCHYMIE U NÁS (Bavor, Zajíc, Krčín, ...Mor.Třebová)
{•©•} Bavor mladší Rodovský z Hustiřan (? 1526 - ? 1592/1600) - nejvýznamnější český alchymista, přívrženec Paracelsa; zabýval se i matematikou, astronomií a filozofií, a také kuchařstvím. Jeho spisy (z nichž část vznikla zřejmě úpravou starších domácích předloh) dokládají vyspělost tehdejší české alchymie, její obeznámenost s evropskou literaturou o filozofii přírody. V rukopise zůstávají např. Secreta Aristotelis, O Hermesově filosofii. Vyšly: Kniha o dokonalém umění alchymickém, 1585; Řeči filosofské, 1591.
Pocházel ze starého českého zemanského rodu. O jeho dědovi Bavorovi starším se tradovalo, že byl čaroděj a uměl vyrábět zlato. Bavor mladší, nemoha si dovolit jít na pražskou univerzitu, zůstal doma a vzdělával se sám, ale protože byl nadaný, vypracoval se natolik, že dokonce svými znalostmi předčil mnohé studované vrstevníky.
Až do svých čtyřiceti let se alchymii věnoval více méně teoreticky. S praktickými experimenty začal až tehdy, když získal prostředky z dědictví po rodičích a z věna manželky Voršily ze Šelndorfu. Zakoupil statek Radostav u Nechanic, kde si zařídil alchymistickou laboratoř. Jeho pokusy v této oblasti svou nákladností také způsobily, že byl nucen si půjčovat u novobydžovského lichváře Árona Munka, jehož přičiněním se roku 1573 dostal do vězení pro dlužníky v pražské Černé věži. Odtamtud napsal panu Vilémovi z Rožmberka dlouhý dopis, v němž jej jakožto nejvyššího purkrabí prosí, aby mu dal vykázati zvláštní vězení, kde by se mohl nerušeně oddati literární práci. Neprosí tu jen o pomoc, ale snaží se získat Viléma pro názory renesančního přírodovědce Theophrasta Paracelsa, který dával alchymii nový směr a využíval chemikálií pro výrobu léků. Tím alchymii stavěl do služeb lékařství. Vilémovi, který skutečně Bavora z vězení vyplatil, věnoval roku 1574 překlad spisu "Secreta Aristotelis". Nicméně na splacení všech dluhů to nestačilo, a tak roku 1575 je Bavor Rodovský nucen prodat Radostov. Manželka se synem od něho odchází k rodičům a Bavora roku 1576 nacházíme už v rožmberských laboratořích v Praze, Třeboni a na Krumlově. V rožmberských službách setrvává dva roky. Poté působí v Praze v laboratořích císaře Rudolfa II. Habsburského, který si ho velmi vážil. Poslední léta života strávil Rodovský u svého přítele Jana Zbyňka Zajíce na Budyni, kde také roku 1600 zemřel.
Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburku (n. Hasenburka) a na Budyni (asi 1570 – 1616) - český šlechtic a alchymista, dědičný truksas (vyšší úředník) a president apelačního soudu v království Českém. Alchymicky pracoval snad v tzv. Černé věži na pražském hradě, a z části v jednom starém domě na nároží třídy Národní a Jungmannovy. Tento starý dům byl již zbourán. Laboratoře měl také v Budyni, Brozanech, Mšenném, Hostinném. Vlastnil bohatou alchymistickou knihovnu a napsal také 2 díla. Do alchymie vložil veškeré své jmění (prohlašoval, že na alchymii vydal více peněz, než císař Rudolf II.), rod tím velmi zchudl. Uvádí se, že zchudl hl.přičiněním vlašských alchymistů a Židů Eliakima z Libochovic, Arona z Litoměřic a Eliuda z Třebenic.
{•©•} Jakub Krčín z Jelčan - známý zakladatel rybníků a rožmberský regent, alchymii provozoval spíše jen pro svou potěchu - zřídil si laboratoř na Novém hrádku v Křepenicích u Sedlčan.
Marcus Eugenius Bonacina (1570 - 1621) - narodil se v právnické rodině v italském Miláně. Vystudoval medicínu, a také práva v Padově. Byl proslulý, často zván na dvory feudálů. Poslední roky před svou smrtí byl osobním lékařem, astrologem a dvorním alchymistou pana Ladislava Velena ze Žerotína na jeho zámku v Moravské Třebové. Do jeho služeb se dostal na doporučení os.lékaře pana ze Žerotína, když se s tímto lékařem setkal ve Slavkově. Zabýval se výrobou "pitného zlata" - elixíru popsal v alchymistickém traktátu "Compendium de preaparatione auri potabilis veri", který v roce 1616 věnoval svému třebovskému mecenáši; ten je štědře zahrnoval dary - r. 1618 mu věnoval dům blízko tzv. Psího mlýna, dříve i zahradu, za další roku i onen mlýn. Bonacina žil velkopanským způsobem života, dával najevo svoji intelektuální převahu a byl dobrý diagnostik a léčitel. Měl syna Weikarda. Později kolem něj vznikly různé legendy.
{•©•} Šimon Tadeáš Budek (n. Budechius) z Falkenberka - alchymista a evangelický farář, 10 let působil na císařském dvoře v Praze (dopisoval si s mnohými západoevropskými alchymisty a některé z nich přilákal i ke dvoru císaře Rudolfa II.). Císař jej povýšil na šlechtice "z Lešína a Falkenberka". Byl ustanoven inkvizitorem "nad Vlachy, kteří přicházeli do Krkonoš hledat vzácké kameny a kovy"), poté působil jako farář (ale i alchymicky laboroval) v Rovensku pod Troskami (kol. 1600) a v Novém Bydžově - tam prý navštěvoval sídla okolních pánů, kteří byli alchymii nakloněni (např. 1606 u pana Jiřího Mírka ze Solopysk ve Chvalovicích). Je autorem obsáhlého alchymického pojednání, částečně psaného tajným písmem (rukopis dnes ve Vídni).
{•©•} Odolen starší Pětipeský z Chýš a Egerburka - držel zač. 17.stol. tvrz v Neprobylicích. Zabýval se alchymií, jednoho dne se u něj objevil Trochopeus, zchudlý učedník Sendivojův z Loun, a přemluvil ho, aby s alchymií skoncoval. Z alch.slitiny dal prý potom odlít zvon v Kvílicích.
? Jan ze Šternberka - známý v německých kruzích jako N. Barcius a medicinae doctor z Moravy, narodil se ve Šternberku, napsal dílo "Gloria Mundi, malý stolní průvodce, neboli popis dávné vědy o Lapidis Philosophorum".
? Trochopeus - zchudlý alchymista žijící v Lounech.
??? Jakob Tentzel - pracoval v laboratoři na Andělské hoře.
8. ALCHYMIE V UTAJENÍ - OBDOBÍ PO BÍLÉ HOŘE - R+C, zednáři, lóžové práce (Astfeld, J.K.z Valdštejna, Vrbna, Bergner)
Nadějné období rozvoje alchymie v Čechách skončilo porážkou českého stavovského protihabsburského povstání v letech 1618 – 1620. Alchymie nezanikla, ale změnila cíle, kterých chtěli alchymisté dosáhnout. Nešlo již o výrobu zlata, ale o výrobu léčiv nebo na druhé straně o spirituální práci. Viz dále rosenkruciánstí, svobodé zednářství, hermetismus.
Jan Ámos Komenský (1592 - 1670) - český humanistický filozof a pedagog. V "Labyrintu světa a ráji srdce" odsuzuje zlatodějství, ale ve spise "Theatrum universalis rerum" alchymii oceňuje jako jedinou vědu, která je schopná proniknout k podstatě věcí, píše: "zabývat se alchymií je příjemné, umí téměř zázraky".
Labyrint světa a ráj srdce - kapitola XII. - POUTNÍK PROHLÉDÁ ALCHYMIÍ:
A Všudybud dí: "Nyní aspoň poď, uvedu tě tam, kdež vrch jest vtipu lidského a tak rozkošná práce, že kdo se k ní jednou obrátí, dokud živ, pustiti ji pro ušlechtilé kochání, kteréž mysli přináší, nemůže." I prosil sem, aby nedlil (tj. neváhal) ukázati mi toho. Takž mne uvede do jakýchsi sklepů (tj. klenutých místností), a aj, tu několika řady stálo ohnišť, pícek, kotlů a sklenných věcí, až se všecko blyštělo. Lidé pak chodíc snášeli a podkládali roždí: tož dmýchali, pak hasili zas, nalévajíce cosi a přelévajíce rozličně. I ptal sem se: "Kdo sou to a co dělají?" Odpověděl mi: "Nejsubtýlnější filozofi, kteříž, co slunce nebeské horkostí svou v střevách země za několik let spraviti nemůž, dopravují (tj. provádějí), kovy všelijaké na nejvyšší stupeň vyvodíce, to jest na zlato." "A načiž je to?" řekl sem; "však se víc železa a jiných kovů než zlata užívá." "Cos ty bloud!" řekl on. "Vždyť jest zlato nejvzácnější věc, kdo je má, chudoby se nebojí."
LAPIS PHILOSOPHICUS. "Nadto věc ta, kteráž kovy v zlato mění, má jiné také předivné moci: jako i tu, že zdraví lidské až do smrti v celosti zachovává a smrti (leč po dvouch neb třech stech letech) nepřipustí. Nýbrž, kdyby kdo užívati toho uměl, nesmrtedlného by se učiniti mohl. Není zajisté lapis ten jiného nic než símě života, jádro a výtah všeho světa (tj. quinta essentia, prapodstata), z něhož zvířata, zrostliny, kovové i sami živlové bytnost berou." I ulekl sem se, tak divné věci slyše, a: "Tedy tito nesmrtedlní jsou?" řekl jsem. Odpověděl: "Ne všechněm se toho najíti dostává. A i kteří dostávají, ne vždycky s tím dokonále zacházeti umějí." "Já bych se přičinil," řekl sem, "kdybych ten kámen měl, tak s nim zacházeti, aby ke mně Smrt nemohla, a zlata bych pro sebe i jiné dosti míti chtěl. A kde pak se ten kámen béře?" Odpověděl: "Tu se strojí." "V těchto kotlících?" řekl sem. "Ano."
PŘÍHODY ALCHYMISTŮ. Takž já žádostivě sobě chodím, na všecko pohlédaje, co a jak se tu dělá: a vidím, že se jim ne všechněm jednostejně daří. Některý udělal příliš studený oheň, nedovařilo se mu. Jiný měl příliš prudký, rozpukly se mu nádoby a cosi vydmýchlo ven: on pravil, že mu azoth vyletěl, a plakal. Jiný přelévaje rozlil aneb zle stemperoval. Jiný sobě vyčadil oči, nemohl k kalcinování a fixací dohlédati; aneb napustě je sobě kouřem, než je zase protřel, azoth mu vtom uletěl. Někteří také, dymu se nalkajíc (tj. napolykajíc), mřeli. A nejvíc jich bylo, kterýmž uhlí v měšci nestávalo, musili jinam vypůjčovati běhati; vtom vystydlo, a všecko v nic přišlo. A ta příhoda velmi tu byla častá a teměř ustavičná. Neb ač žádného mezi sebe, leč s plným měšcem, nepouštěli, každému však velmi rychle jaksi vypráhl, že v něm nic nezustalo: a on aneb operací tak nechati, aneb o vypůjčku jinam běhati musil.
I řekl sem, na ně se nadívaje: "Těch já tuto, kteří nadarmo pracují, dosti vidím: kteří by pak kamene dostávali, žádného nevidím. Zlato, vidím, že tito vaříc a život škvaříc, oboje promařují a proškvařují: kde pak jsou ti s hromadami zlata a nesmrtedlností?" Odpověděl mi: "Ved (tj. však, vždyť) se ti nezjeví, aniž bych jim radil: musí se taková drahá věc v tajnosti chovati. Sic kdyby se o kterém z potentátů někdo dověděl, chtěl by jej míti, a byl by tak mnoho jako vězněm věčným: protož se tajiti musejí."
Vtom vidím, že se někteří z těch uškvařených sstupují; a já nastavě uší, slyším, že nedaření svého příčin mezi sebou vyhledávají. Jeden na filozofy, že příliš zavinutě (tj. nesrozumitelně) umění to popisují, vinu kladl; druhý na křehkost sklenných nádob naříkal; třetí na nevčasné a nevhodné planét aspekty ukazoval; čtvrtý na zemské kalnaté při merkuriášovi přímisky se hněval; pátý na nedostatek nákladu žaloval. Summou příčin těch tak bylo mnoho, že nevěděli, umění svému jak spomoci, viděl sem to. A tak, když jeden za druhým ven vycházeli, šel sem i já.
Jan Marcus Marci, česky Jan Marek Marci z Kronlandu, lat. Ioannes Marcus Marci (13. června 1595, Lanškroun - 10. dubna 1667, Praha) - renesanční lékař, fyzik a matematik, jeden z posledních českých polyhistorů.
Studoval na gymnáziu v Litomyšli a poté na univerzitách v Olomouci a v Praze.
V roce 1625 získal v Praze doktorát medicíny. Současně získal místo mimořádného profesora na lékařské fakultě. V roce 1626 byl jmenován fysikem (lékařem) království českého a roku 1630 řádným profesorem na univerzitě. V roce 1658 byl jmenován osobním lékařem císaře Leopolda I. a v roce 1662 rektorem univerzity. Vedle své profesury vykonával úspěšnou lékařskou praxi.
Proslavil se svými objevy fyzikálními o rázu pružných těles a o lomu světla. Za tyto výsledky byl jmenován členem Královské společnosti nauk v Londýně.[2]
Z problémů čistě matematických ho upoutala kvadratura kruhu. Té věnoval dva spisy De proportione motus figurarum rectilinearum et circuli quadratura ex motu, který vyšel v Praze v roce 1648, a Labyrinthus, in quo via ad circuli quadraturam pluribus modis exhibetur, vydaného v Praze v roce 1654.
Marci získal po smrti alchymisty G. Baresche z jeho pozůstalosti záhadnou knihu nazývanou dnes Voynichův manuskript. Po určitém čase ji odeslal ke zkoumání učenému jezuitovi Athanasiu Kircherovi, odborníku na koptštinu. Průvodní Marciho dopis je datován 19. srpna 1666 nebo snad 1665.
Daniel Stolcius (1597 asi Kutná Hora - ??? 1640/1660), český alchymista, hodně cestoval (Anglie---Turecko), 1618 se stává bakalářem na Pražské univerzitě, v Polsku se setkal s Komenským. Vydal souborné knihy alchymických emblémů - mědirytin "Viridarium Chymicum" (1624, 107 emblémů) a "Hermetická zahrádka" (1627, 160 emblémů) - dodnes nepřekonatelná díla.
Daniel Stolz von Stolzenberg (Daniel Stolcius) (1600–1660) was a Bohemian physician and writer on alchemy, a pupil of Michael Maier in Prague. [2] His name is often given as 'von Stolcenberg', i.e. from Stolzenberg, or 'von Stolcenbeerg'.
He is known for his 1624 emblem book Viridarium Chymicum,[1] a significant anthology [3] with sources in previous collections.[2][3] It was followed in 1627 by the Hortulus Hermeticus.[4][5]
Johann Konrad von Richthausen (? 1604 - 1663) - od 1653 von Chaos, alchymista a metalurg. Pracoval v takovém chaosu, že o jeho díle jsem nenašel nic. Začal ale velkolepě - roku 1648 předvedl Ferdinandovi III. transmutaci tří liber rtuti ve zlato, roku 1650 vyrobil z olova zlato. Roku 1658 předvedl transmutaci mohučskému kurfiřtovi. Kuličku tinktury měl slepenou arabskou gumou a nechal ji hořet, aby odkapávala do kelímku, pak nalil 4 unce rtuti, vyžíhal a dostal čisté zlato. Z tohoto zlata byla vytvořena slitina se stříbrem a byla zmincována. Kromě neobvyklého titulu von Chaos dostal i titul nejvyššího mincmistra a za Leopolda I. se stal nejvyšším komořím horních měst Báňská Štiavnice a Kremnica, kde zavedl nové tavné postupy.
{•©•} Mattheus Bohemus - neznámý alchymista - zlatá medaile hraběte Heřmana Černína z Chudenic (1629-82).
Jindřich Šlik - hrabě, nejvyšší komoří český, velký příznivec alchymie (17.stol.), v Plané pro něj pracoval francouzský alch. {•©•} Busardiére (ten do Čech přijel na pozvání Ferdinanda III. a pracoval u několika šlechticů).
Wenzel Seyler (+ 1681) - pocházel z Čech, augustiniánský mnich v Brně, povýšen na rytíře von Reinburg, vrchní mincmistr v Kutné Hoře, spravoval hutní činnost v Čechách, alchymista, r. 1675 pro cís. Lepolda I. transmutoval s červeným práškem medailon o váze 7 200 gramů. Ve 30. letech 20. století byl medailon analyzován jako slitina zlata, stříbra, mědi (6,4:5,7:1) s nepatrnými příměsemi cínu, zinku a železa [tato "transmutace" je považována za podvodnou - spočívala u slitiny vyrobeného podle tohoto složení v tom, že se na 20 minut ponořila do (zředěné?) kyseliny dusičné - povrchové vrstvy se rozpustily a zůstalo jen zlato. Na původním medailonu je dosud nazlátlá vrstva u pomořené části vidět]. Poté prý ještě transmutoval mnohokrát (ověřeno). Zachovaly se 2 medaile z tohoto zlata a čtyřverší z roku 1675: "Z moci prášku Wenzela Seylera jsem byl ze zinku učiněn zlatem".
{•©•} Karel z Lichtenštejna
Kryštof Bergner (1721 - 1793) - lékárník a "poslední pražský alchymista".
Původně pracoval v laboratoři pražského alchymistického spolku hraběte Vrbny z Freudenthalu. Později měl první chemicko-technologickou laboratoř v Čechách - v dnes již zbořeném domě "U tří červených lvů", čp. 920 v Kozí ulici.
Kniha "Chemické pokusy" je přímo učebnicí, popisuje rizika v laboratoři, plyny, výpary, exploze, sublimace, určil složení sanitru, měl představu o sterochemi. Bergner byl alchymistický skeptik - napsal, že nepoznal nikoho, kdo by z alchymie vytěžil něco prospěšného. Ve velkém vyráběl chemikálie pro lékárníky a řemeslníky. Bergner zkonstruoval kamna na topení v domácnosti, napsal knihu "O uhlí". Jako první sestrojil domácí kamna na uhlí.
Z jeho spisu "Studium chimico hermeticum" vyplývá, že znal mnoho moderních způsobů jako přípravy arsénu, síry, antimonu, vismutu a kobaltu. Vydává rovněž návody k dobývání čistých kovů a stejně věnuje jednu část svého spisu přípravě jistých látek organických. Byl ovšem přívržencem nauky o tzv. flogistonu při spalování. Teorie flogistonová učila, že každá spalitelná látka obsahuje jistou všeobecnou přísadu – flogiston – která podmiňuje hoření a při spálení vyprchá. A proto věřil v možnost proměny kovů.
{•©•} hrabě Evžen Václav Vrbna (1728-1789) - český šlechtic, významný mecenáš alchymie.
Friedrich August Kekulé von Stradonitz - německý chemik, potomek české emigrantské pobělohorské šlechty pocházející ze Stradonic, v roce 1857 se spolupodílel na objevu čtyřvaznosti uhlíku, v roce 1865 navrhl cyklickou strukturu pro benzen. Traduje se mírně alchymistická historka tohoto objevu - ve snu se mu zdálo, že vidí kruh opic, které se drží za ruce, což ho přivedlo ke známé cyklické struktuře benzenu C6H6.
9. MODERNÍ ÉRA - po Lévim, martinisté, universalisté (cca 1850 - 9. 6. 1941)
Slavný britský astronom sir W. Herschel (1738-1822) - mimo jiné objevitel Uranu 1781, měl patrně kořeny v moravském rodu Jelínků, který emigroval v době pobělohorské (a je proslulý tradicí palírenství vizovické značky R. Jelínek již od 2. pol. 16. století). Do alchymie se zapojil nepřímo, objevil výrobu sirnatanu sodného (= thiosíran sodný Na2S2O3), který se od roku 1839 používá jako hlavní součást ustalovače ve fotografii.
císař František Josef I. (1830 - 1916) - měl zájem o alchymii, vyplatil 10 000 dolarů podvodníkům, kteří tvrdili že v Kalifornii je ložisko zlatých nugetů, které vzniklo ze stříbra působením rtuti a tepla.
Petr Kohout = Pierre de Lasenic (1900-44)
Jan Kefer (1906-41)
10. ALCHYMISTÉ DNEŠNÍ (doba nesvobody X doba svobody = 1941-89 x 1990-2014), ... a co my ???
František Kabelák (1902-69)
Josef Louda = Theofanus Abba (1901 - 22. 12. 1974)
Vladislav Zadrobílek = D.Ž.Bor (1932-2010)
Jakub Hlaváček
Dnešní Stoltius - Plesinger
© Pavel Abraham Jurkovič
-------------------------------------------------
ZNÁMÁ MÍSTA ALCHYMISTŮ A ALCHYMISTICKÝCH LABORATOŘÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH. -- ROZPRACOVANÝ, NEÚPLNÝ MATERIÁL !!!!
© Pavel Abraham Jurkovič
Andělská hora (hrad), JV od Karlových Varů - v předbělohorské době, kdy zdejší hrad držel Linhart Colonna z Felsu (přední osobnost stavovské opozice), zde byla alchymistická laboratoř. Pracoval zde Jakob Tentzel, jehož pojednání o alchymii se nalézá ve sborníku pražského Národního muzea "De metallis diversi tractatus".
Aš - uskutečnila se zde jedna z nejpodivnějších transmutací - v únoru 1704 wertherburský vyslanec Liebknecht cestou z Vídně jel se záhadným cizincem, při rohovoru o alchymii byl vyslanec skeptický - tak, při zastávce v Aši, v kovárně, vložil cizinec do kelímku rtuť, k ní nasypal červený prášek, po ztuhnutí vklopil z kelímku zlato. Potom provedl 2. transmutaci ve stříbro, obé potom daroval vyslanci a jel svojí cestou do Francie. Louis Figuier píše, že šlo o velkého adepta Lascarise (nar. na ostrově Mytilene, ze staré císařské rodiny), zasvětitele Solomona Trismosina, znal jej dánský kancléřský rada Dippel. 3 kelímky z této transmutace se nacházely na Jenské univerzitě.
Bechyně - za Petra Voka z Rožmberka zde pracovali alchymisté, kronikář Břežan zde připomíná r. 1592 jednoho "podvodníka magistera", který byl uvězněn v Krumlově.
Benátky nad Jizerou - v r. 1599 pobýval na zdejším zámku světoznámý Tycho Brahe, který zde měl svoji alchymickou laboratoř (i astonomickou observatoř), v níž prováděl pokusy, máme svědectví, že některým jeho pracem byl zde přítomen i Johannes Kepler (který sem přijel v únoru 1600). Odtud poslal císaři Rudolfovi II. elixír proti moru, pracoval zde též na své "perlové tinktuře". Benátky si Brahe vybral (z několika nabízených zámků) pro svoji příznivou polohu pro pozorování hvězd. Dnes je zde Braheho muzeum.
Brandýs nad Labem - nějaký čas zde byl ubytován Tycho Brahe - ??? dělal zde alchymii ???
Brozany (jižně od Litoměřic) - zdejší zámek získal v r. 1601 Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburku, zámek přestavěl a vybudoval zde alch. laboratoř.
Budyně nad Ohří - laboratoř Jana Zbyňka Zajíce z Hazmburku (Budyni vlastnil po r. 1583), pracoval zde nejvýznamější český alchymista Bavor mladší Rodovský z Hustiřan (zde i zemřel). Často zde pobýval také Tycho Brahe. Dnes je v Budyni nad Ohří Jandovo muzeum s ojedinělou alchymistickou dílnou, umístěné v prostorách, kde Jan Zajíc z Hazmburku své pokusy prováděl.
Český Krumlov - bývá nazýván jihočeskou Mekkou alchymistů, panství Rožmberků. Starý hrad Vítkovců se za pana Viléma z Rožmberka stal po Praze nejvýznamnějším sídlem alchymistů u nás. Vilém na alchymii údajně vydal až 8 000 000 zlatých.
Pracovali zde: Bavor mladší Rodovský z Hustiřan, Václav Lavín z Ottenfeldu, Antonín Michael z Ebbersbachu, Krištof z Hirschbergu, Jeremiáš Waldener z Greippelsteinu, ... a také Edward Kelly. Narodil se zde Jakub Hořčický.
Na nádvoří křížové chodby bývalého minoritského kláštera je rajská zahrada s kapličkou Panny Marie Einsiedelské - Černá Matka Boží z pol. 17. stol. (Einsiedeln je rodištěm největšího novodobého alchymisty Paracelsa!).
Hasištejn - hrad západně od Chomutova - pod hradem se připomínaly "alchymistické kuchyně".
Házmburk (Klapý) - hrad (dnes zřícenina), od 1335 v držení rodu Zajíců, Jan Zbyněk zde měl alchymickou laboratoř, pracovali pro něj četní alchymisté, nejč. italští.
Horní Staňkov - ve 2. pol. 17. stol. měl alchymistickou kuchyni ve sklepě zdejší tvrze Smil Zdebora Janovský, majitel Horního Staňkova. Údajně přišel na způsob pěstování zlata na poli.
Hořovice - r. 1734 zdědil Hořovické panství Eugen Václav Vrbna z Bruntálu, na zámku často pořádal hostiny pro alchymisty.
Hostinné - měl zde alchymistickou laboratoř Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburku.
Hranice - žil zde malíř Jan Červenka, který v r. 1578 sepsal dílo Alchymie česká dokonaná a přepsaná od J.Č. (nachází se v Národním muzeu).
Hrubčice (JV od Prostějova) - pocházel odtud podvodný alchymista Jiří Hoznauer z Prunhofu a Hrubčic, který laboroval na dvoře vévody Bedřicha Virtemberského - byl odhalen a popraven.
Cheb - v komnatě s komínem nad kaplí chebského hradu laboroval chebský měšťan Vahn v letech 1458-77. Na Chebsku také působil opat Jiří Angelus, pomocí alchymického zlata prý zbudoval 300 kostelů a kaplí a ještě po něm zbyl zlatý poklad.
Jablonec nad Nisou - na zdejším zámečku žil doktor a mág Jan Josef Kittel (Kytl) - řada pověstí -viz Pěnčín ---!!!???
Jáchymov - v letech 1527-33 zde působil jako lékař Georg Bauer Agricola; horlivými alchymisty byli jáchymovský evangelický farář a kronikář Johannes Mathesius (1504-65) a jeho syn. Horním hejtmanem Jáchymovským byl alchymista a důvěrník císaře Rudolfa II. Sebald Schwertzer.
Jihlava - krátce se tu, 21. 3. 1587, na cestě z Rychleb, zastavil John Dee a Edward Kelly. Cesta: "17.3. z Rychleb do Kladska (Glotz), 18.3. Náchod (Nahod), 19.3. Pardubice, 20.3. Polná, 21.3. Triglas (E.K. mi dal dalších 170 tolarů a z 200 kvůli výměně zbylo 60.), 22.3. Jindřichův Hradec, 23.3. Přijeli jsme do Třeboně."
Jílové u Prahy - anglický alchymista Edward Kelly zde koupil domy Fumberk a Markvartovský, dále Hrádek u Jílového, dalších 12 domů a pivovar v Jílovém. Také zde u Kellyho krátce pobýval polský alchymista Michal Sendivoj, později od Kellyho vdovy koupil zdejší dům Fumberk, sem utekl před pražským morem, popzději zde byl zatčen, nakonec svůj jílovský majetek prodal.
Jindřichův Hradec - laborovalo se zde, jako na dalších rožmberských sídlech.
Kojetín - pocházel odsud alchymista Petr Lipenský z Týna (r. 1589 zde vlastnil dům), pracoval v Českém Krumlově.
Kravaře - vlastníkem zámku byl na přelomu 16. a 17. stol. polský šlechtic a alchymista Michal Sendivoj. Kravaře získal jako náhradu za přepadení a uvěznění šlechticem, jemuž Kravaře předtím náležely. Až do své smrti zde přijímal návštěvy hermetiků z celé Evropy. Jeho potomci drželi zámek až do zač. 19. stol.
Kroměříž - r. 1537 zde pobýval Paracelsus u Jana z Lipníka, dědičného maršálka Království českého. Měl tady i alchymickou laboratoř.
Křepenice (u Sedlčan) - Jakub Krčín z Jelčan a ze Sedlčan, regent rožmberského panství, zřídil alchymickou laboratoř na své vodní tvrzi (nazvané Nový Hrádek Krčínov, postavené 1584).
Křivoklát - ve věži Chuderce zdejšího hradu byl r. 1591 vězněn Edward Kelly, a také bývalý komorník císaře Rudolfa II. Jeroným Makovský z Makové (kt. se r. 1594 věnoval alchymii u Viléma z Rožmberka).
Kutná Hora - měl tam laboratoř Hynek z Poděbrad, kníže Minsterberský, nejmladší syn krále Jiřího z Poděbrad. Kolem r. 1480 zde zakoupil Knajslíkovský dům (zvaný též Knížecí, dnes Palackého nám. č.p. 377), a v jeho věži, ve 2. poschodí, na zadní straně domu, zřídil alchymistickou laboratoř. Alchymii v K.H. praktikovali i mincmistři. Petr Hlavsa z Liboslavi (mincmistr v l. 1553-61, později laboroval v Rožmberských službách), němec Šebastián Essen z Kemptenu, Lazar Ercker (pozdější nejvyšší perkmistr království českého). Dále se zde připomíná Mikuláš z Řásné, který se při práci otrávil i s manželkou. Do Kutné hory byli povoláni alchymisté Kryštof Putz (aby zde zavedl nový způsob šmelcování) a David Wolfram, alchymista saského kurfiřta (r. 1600, díky svému "kumštu" aby pomohl výtěžku dolů).
Louny - krátce se tu, 4. 6. 1586, na cestě do Německa, zastavil John Dee s rodinou. Také zde žil zchudlý Sendivojův žák Trochopeus - vypráví se, že při branách města zpíval o všem, o co jej alchymie připravila.
Mělník - mezi lety 1437-51 zde žila vdova po císaři Zikmundu Lucemburském Barbora Celská, která se zabývala alchymií, měla zde laboratoř. Alchymista Jan z Lazu, který ji navštívil, a viděl pracovat, usoudil, že jde o podvodnici, za to jej chtěla uvěznit, on ale uprchl.
Moravská Třebová - Ladislav Velen ze Žerotína zdědil Moravskou Třebovou po svém strýci Janu z Boskovic v roce 1589. Ladislav ve městě žil v letech 1600-21. Díky němu začalo město vzkvétat po hospodářské i kulturní stránce a bylo nazýváno Moravskými Athénami. Ladislav zval ke svému dvoru spoustu umělců a vědců, byla zde sbírka kuriozit a automatických strojků. Spolu se svým osobním lékařem Marcusem Eugeniusem Bonacinou se zabýval alchymií a astrologií. Bonacina je rovněž autorem alchymistického spisu, který věnoval Žerotínovi. Horoskopy zde sestavoval alchymista s pseudonymem Phoenyx. Dnes je na zdejším zámku expozice "Alchymistická laboratoř doktora Bonacina". V M.T. působili také alchymisté Raab a Klinger.
Moravský Krumlov - r. 1536 zavítal na zdejší zámek samotný Paracelsus, a to na pozvání dědičného maršálka Jana z Lipé, aby ho vyléčil z onemocnění žlučovými kameny. Pobyl zde téměř 2 roky, bydlel v hlavní zámecké věži, napsal zde několik spisů. Jeho pobyt zde připomíná "Paracelsova síň".
Most - na zdejším hradě byla v 90. letech 16.stol. zřízena Rudolfem II. císařská alchymistická laboratoř. Pracovali zde např. Kypřan Marco Bragadino, Angličan Edward Kelly (ten tu byl později i vězněn) - napsal zde knihu "Tractates de lapide philosophorum", a 1. 11. 1597 zde údajně spáchal sebevraždu jakousi tinkturou. Vězněn zde byl i bývalý císařský komorník a alchymista Jeroným Makovský z Makové.
Mšenné - měl zde alchymistickou laboratoř Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburku.
Neprobylice - (SZ od Slaného), pan Odolen starší Pětipeský z Chýš a Egerburka držel zač. 17.stol. zdejší tvrz. Zabýval se alchymií, jednoho dne se u něj objevil Trochopeus, zchudlý učedník Sendivojův z Loun, a přemluvil ho, aby s alchymií skoncoval. Z alch.slitiny dal prý potom odlít zvon v Kvílicích.
Nový Bydžov - jako evangelický farář zde působil známý český alchymista Šimon Tadeáš Budek z Falkenberka, který předtím působil na císařském dvoře v Praze a v Rovensku pod Troskami. I v Bydžově si prý našel čas k alchymistickým pokusům a navštěvoval sídla okolních pánů, kteří byli této činnosti nakloněni.
Planá - v 17. stol. vlastnil zdejší panství a zámek hrabě Jindřich Šlik, nejvyšší komoří český a velký příznivec alchymie. Zlato mu měl připravit francouzský alch. Busardiére (tan do Čech přijel na pozvání Ferdinanda III. a pracoval u několika šlechticů.
Plzeň - zdejší měšťan Stehlík z Čejkova (žijící za doby cís.R II.), astrolog, alchymista, měl svoji hvězdárnu i alch.laboratoř v domě v býv. Saské ulici (dnes Rooseveltova). Pracoval tam s alch. Škotem (= J. A. Scotta), několikrát sem přijet Tycho Brahe.
Polná - krátce se tu, 20. 3. 1587, na cestě z Rychleb, zastavil John Dee a Edward Kelly (viz Jihlava).
Praha:
Byli zde téměř všichni nejvýznačnější alchymisté a hermetici své doby. G.Bruno, J.Dee, E.Kelly, M.Sendivoj, T.Brahe, J.Kepler, Michael Maier, Martin Ruland (os. lékaři RII.), Oswald Croll, Toulouse Denis Zachaire, Nicolas Barnaud, Claudius Syrrus, matematik Bartoloměj Reisacher, Fridrich Holzschuher z Norimberka, Bohumil Hanuš, Ambrož Zigler, Jakub Strautz, Pavel Fabricius, Remus Cysatus, Vilém Rechberger, Lazar Ercker, Petr Hlavsa z Liboslavi, Šebestián Essen, Sebald Schwertzer a další...
Dále nejvýzn. Češi: Šimon Tadeáš Budek, Jakub Horčický z Tepence, ve službách Viléma z Rožmberka, v jeho paláci na Hradčanech, působili - Bavor mladší Rodovský z Hustiřan a Václav Lavín.
Seskupení alchymistů na Hradě (ať už ve službách císaře RII., Viléma z Rožmb. nebo Václava Vřesovce) se říkalo "Pražská alchymistická akademie" ("CÍSUSALKUCH" z filmu C.P.aP.C. je fikce.)
KONKRÉTNÍ MÍSTA V PRAZE:
- Hradčany
- Zlatá ulička jen dle legend, museli zde být zavření, vzbouřili se, chtěli čerstvý vzduch, stávkovali, RII. je nechal dovézt do Jeleního příkopu, kde je nechal v železných klecích zavěšených na stromech zemřít hlady a žízní. Dle jiné legendy žili koncem 18. a poč. 19. stol. ve Zlaté uličce alchymisté, co vyrobili zlato, ale tragicky zemřeli (jihočeský baron a jakýsi prof.filosofie Uhle) --- možná pravou "zlatou uličkou" byl Nový Svět, kde je mnoho domů pojmenováno přídomkem "zlatý", "U zlatého noha" (Tycho Brahe apod.).
- věž Mihulka - dnes rekonstrukce alch.laboratoře.
- Černá věž - zde pracoval Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburku
- letohrádek královny Anny - laboratoře za RII., astronomická observatoř T.Braheho
- Jánský vršek - Kelly, dnes je zde Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy
- Kozí plácek - dnes je zde Muzeum a obchůdek alchymie (Speculum alchemiae), také v Kozí čp. 920 (v dnes již zbořeném domě "U tří červených lvů") měl první chemicko-technologickou laboratoř v Čechách "poslední pražský alchymista" Kryštof Bergner (+1793).
- Faustův dům - na okraji Karlova nám. - v rohové věžičce pracovna Johna Dee, později jej vlastnil Edward Kelly, kol. 1724 jej vlastnila rodina Mladotů ze Solopysk, z nichž Josef Petr pěstoval alchymii
- Betlémské nám. - dům Hájka - zde John Dee
- Celetná ul. 560 - John Dee a E.Kelly
- dům na nároží třídy Národní a Jungmannovy (byl již zbourán) - zde měl alchymistickou laboratoř Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburku
- Týnský chrám - je zde hrob Tychona Braheho, u 1. chrámového pilíře, vpravo od oltáře.
Prachatice - laboroval zde Leonhard Vychperger (Linhart Wichperger) z Erbachu (doloženo v r.1566), za účasti a přispění p. Viléma z Rožmberka, s nímž si i dopisoval.
Rabí - hrad SV od Sušice, za Půty Švihovského (Půta Švihovský z Rýzmberka a ze Skály - po 1446 - 1504)ve čtverhranné věži s vystupujícími dvěma krakorci vyráběl kámen mudrců jakýsi německý alchymista, ve věži byl zavřený pro své dřívější nepovedené pokusy, v práci zde pokračoval, když se pokusil o útěk, byl zavřen a později vyštván.
Radostav u Nechanic - tam na statku zřídil laboratoř Bavor Rodovský z Hustiřan.
Roudnice nad Labem - na zdejším zámku prý laborovali již pražští arcibiskupové Albík z Uničova a Konrád z Vechty (poč. 15.stol.). R. 1577 získal zdejší panství Vilém z Rožmberka a vybudoval zde také alchymickou dílnu. V ní pracoval např. C. Syrrus, jehož Vilém povolal z Anglie.
Rovensko pod Troskami - kolem r. 1600 zde působil jako evangelický farář alchymista Šimon Tadeáš Budek z Falkenberka. Předtím působil 10 let na císařském dvoře v Praze (dopisoval si s mnohými západoevropskými alchymisty a některé z nich přilákal i ke dvoru císaře Rudolfa II.), později působil v Novém Bydžově. V Rovensku též laboroval.
Šternberk - narodil se zde alchymistický spisovatel, známý v německých kruzích jako N. Barcius nebo Jan ze Šternberka, medicinae doctor z Moravy. Napsal dílo "Gloria Mundi, malý stolní průvodce, neboli popis dávné vědy o Lapidis Philosophorum".
Teplice - alchymická dílna byla na starém zámku, a od 16. stol. také v domě zvaném "Morava" na Zámeckém náměstí. Zdejší laboranti však nejsoi známi podle jmen.
Třeboň - laborovalo se zde především v bývalém klášteře - zde působili Daniel Prandtner, Petr Hlavsa z Liboslavi spolu s alchymistkou Salomenou Scheinpflugovou, dále Václav Lavín, Bavor Rodovský z Hustiřan. Později, za Ferdinanda II., zde laboroval Kollart z Pasova (1627-8).
V letech 1586-9 zde na zámku laborovali angličané John Dee a Edward Kelly (ten až od r. 1588 ?? - bydlel v pokojích zámku nad horní branou, naproti bývalému pivovaru).
Uničov - narodil se zde alchymista, lékař a pražský arcibiskup Zikmund Albík z Uničova.
Znojmo - r. 1537 zde byl Paracelsus. ???
© Pavel Abraham Jurkovič
