Poetické tarotové orákulum
POETICKÉ KABALISTICKO-OKULTNÍ TAROTOVÉ ORÁKULUM
Rozjímajíc bez úsilí,
práce moje coby hra;
konajíce v klidu stálém,
celé Dílo počínám.
Zahalena závojem jsem,
Otce, Matku zastírám;
klíče k nim dnes nabízím ti,
knihu hlubin otvírám.
Srdce lidská pozdvihuji
k nebes kůrům andělským;
jsouc Trojicí povýšena,
Krásu vidět umožním.
Vládnu silou autority,
všechny krále uživím;
šíři Bytí rozprostírám,
Světa celek dotvářím.
Požehnání pěti smyslů
tíhou bude pěti ran,
kvintesencí elementů
život tvůj nechť zaměstnán.
Na výběr dnes nabízím ti,
nejlépe však sobě zvaž,
kterou cestou bys měl(a) jíti,
pokud vůbec jíti máš.
O vítězství zvěst ti nesu:
zjemni tělo duchem svým,
přitom sobě ještě řekni:
ducha tělem pročistím.
Protiklady vyvažuji,
kladu míru předpoklad:
Přísnost, Milost usmiřuji;
sebe proměň nastokrát.
Světlo, které pozdvihuji,
umožní ti viděti;
skrze hůl pak požehnám ti,
abys mohl(a) věděti.
Osudová rozhodnutí,
Náhodou jsou tříbená;
Prozřetelnost zdali vnímáš,
Duše tvá je rozezná.
Síla, kterou k sobě pustíš,
pomůže ti nalézti
sílu v tobě uschovanou;
Slunce opět vynésti.
Zavěšený mezi stromy
Dobra, Zla a Života,
perspektivy pozpřevracím -
- hlava se ti zamotá.
Světem jdu a život sklízím,
snop tvůj budu také nést;
pozor jen na sestru moji -
- Pravdy ona opak jest.
Víno z hroznů, co ovoce
žití tvého, přeleji
- vydáš počet - dva krát sedm
hříchů, ctností, nadějí.
Satan, Ďábel, Had, Drak, Šelma -
- všechno se to v tobě mele;
Odpůrcovy odpornosti,
Pomlouvače trumfy smělé.
Varováním zásah z Nebes,
ve věž tvého žití jest;
šanci další teď dostáváš:
Ducha chrám je tvůj dar hvězd.
Zasvitne ti z dáli Kosmu
hvězda, kterou rozpoznáváš -
- dávno svítí z hloubi Duše
tvojí, kterou otevřít máš.
Všechno ztichlo – vyšla Luna,
na dvě věže vyje vlk;
pes se přidá, vlka střídá.
Kdo sem přišel, hrůzou zmlk'.
Světlo Slunce osvítilo
nitra tvého krajinu,
potkáváš se sám se sebou –
- nejsvětější tajinu.
Polnic zvuky – hrobu vzruchy
vzbudí tvoje Já i Ty,
vstáváš k bytí plna, celku;
nezůstaneš zabitý.
Světa Duše přirozená
z živlů tobě dává žít,
hůlkou mávne a hned může
Lůno Kosmu otevřít.
Jako blázen budeš světu,
když se vydáš v Ducha pouť;
svých pět švestek sbal, hůl vezmi:
nyní nesmíš poklesnout.
...A TO JE KONEC ??? ... URČITĚ NE .. CESTA DÁLE POKRAČUJE ;-)